Září 2016
P Ú S Č P S N
« Zář    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Napříč Jižní Amerikou


Vzpomínka na rok 2008 a na výpravu do Jižní Ameriky. Nezapomenutelná cesta tehdy vedla z Rio de Janeira k vodopádům Iguazú a potom až do hlavního paraguayského města Asuncionu. Odtud jsme pokračovali do Peru, abychom navštívili incké památky v okolí Cuzca, a vynechat jsme samozřejmě nemohli ani legendární Machu Picchu. V další části naší cesty jsme se přesunuli k jezeru Titicaca, navštívili jsme kromě Puna i plovoucí ostrovy Los Uros a ostrov Taquile v peruánské a Isla del Sol v bolívijské části jezera. V Bolívii jsme se vydali do nejvýše položeného hlavního města světa, La Pazu, navštívili jsme ruiny Tiahuanaco a další den jsme se po věhlasné “silnici smrti” doslova zřítili z Altiplana o 3600m níž do údolí řeky Coroico. Následoval dlouhý přesun do Uyuni a návštěva stejnojmenného Salaru a divukrásně nehostinné přírody jižní Bolívie. Na konci naší cesty nás čekal další výškový sešup dolů - nejdříve o 2000m níž do pouště Atacama a potom o dalších 2500m níž k Tichému oceánu do Antofagasty, Santiága a Valparaisa. Celou naši výpravu zachycuje video, které jsem sestříhal už v roce 2010, ale teprve až letos, přesně šest let po naší výpravě, jsem zkrátil a upravil některé pasáže, které jsem považoval za méně povedené, a celý cestopis jsem dokončil. Bohužel nestíhám a v brzké době ani stíhat nebudu dodělat tradiční komentář, čili celý dokument lze tímto považovat za dokončený …
Link pro stažení videa ve formátu mpg (4,8Gb) - http://uloz.to/xTHHQDzx/jizni-amerika-2008-mpg

Plavba západním Karibikem

Plavba západním Karibikem z roku 2010. Nejdříve jsme navštívili Floridu, kde se naším výchozím místem stalo Miami Beach. Podívali jsme se do národního parku Everglades a na nejjižnější místo pevninských USA na ostrově Key West. Výletní lodí jsme potom vyrazili na ostrovy Grand Cayman (Kajmanské ostrovy), Roatan (Honduras), zakotvili jsme u druhého největšího bariérového útesu na západní polokouli u města Belize City a nekonec jsme navštívili mexický ostrov Cozumel. Video má 39 minut a je ke shlédnutí v HD kvalitě.

Z Portorika na Malé Antily

Okružní plavba z Portorika na souostroví Malé Antily se uskutečnila v roce 2011. Naším výchozím místem byl nejmenší ostrov Velkých Antil, Portoriko, konkrétně jeho hlavní město San Juan. Na ostrově jsme nejdříve navštívili národní park El Yunque a také legendární observatoř u města Arecibo, kterou v jednom ze svých filmů zručně demoloval agent 007. Výletní lodí jsme potom zamířili na ostrov Svatý Tomáš (Americké Panenské ostrovy), dále jsme navštívil Barbados, který jsme celý objeli autem, a odstud jsme zamířili na Svatou Lucii, kde jsme střídavě po souši i po moři cestovali po jeho západním pobřeží mezi hlavním městem Castries a špičatými jehlany Velký a Malý Piton. Na ostrově Svatý Kryštof jsme se pohybovali mezi hlavním městem Basseterre, pevností Brimstone (UNESCO) a pláží Friars na jihovýchodním cípu ostrova, a konečně na ostrově Svatý Tomáš jsme navštívili jak francouzskou, tak holandskou část včetně známé pláže Maho. Na závěr naší cesty jsme si ještě prohlédli staré město v San Juanu včetně obou mohutných pevností, které ho léta střežily. Celé video je dlouhé 42 minut a je ke shlédntí v HD kvalitě.

Kbelská desítka - 1.3.2014

kbe14zk0571.jpgJako první běžecký závod letošního roku jsem si zvolil populární Kbelskou desítku. Jednak jsem si chtěl na konci zimního tréninkového období otestovat běžeckou formu a zároveň jsem si chtěl konečně zaběhnout nějakou závodní desítku mimo dráhu s certifikovanou vzdáleností. Kbelský závod je osvědčeným „otevírákem“ sezony a tak jsem se před koncem loňského roku přihlásil, abych do svého kalendáře zaznamenal běžeckou prověrku na cestě k hlavnímu vrcholu první poloviny sezony, kterou má být půlmaraton v Českých Budějovicích. Cíl pro Kbely byl jasný – překonat dosavadní osobní rekord na trati 10km (47:32 – tempo 4:45/km) a pokud možno se dostat co nejblíže k (pro mě) magické metě 45 minut (4:30/km).

Celý článek - Kbelská desítka - 1.3.2014

Jizerské běžkování

Jizerské hory - vyhlídka U buknru (947m)Na závěr starého roku jsme se s Davidem rozhodli, že podnikneme nějaký ten silvestrovský výšlap. Původně jsme se chtěli vydat do Špindlerova Mlýna a odtud vystoupat buď na Zlaté návrší, nebo vyšlápnout až na samotný hřeben a projít tak zbytek vrcholové partie Krkonoš, jejíž zdolání nám v červnu zhatila nepřízeň počasí. Nakonec jsme ale výlet do Krkonoš zavrhli. Jednak na hřebeni nemělo být úplně ideální počasí a hlavně jsme se obávali masy lidí, která zatarasí nejen samotné horské středisko, ale i většinu příjezdových cest. A tak jsme se raději vypravili do Jizerských hor. Nejdříve jsme plánovali, že zdoláme druhý nejvyšší vrchol české části tohoto pohoří, 1122 metrů vysokou Jizeru, ale nakonec se náš plán jaksi sportovně zvrhnul a my jsme ráno do auta přibalili běžky…

Celý článek - Jizerské běžkování

Do nejvyšších pater Jizerských hor

Výhled z PaličníkuPrvní říjnový víkend jsme trávili s Radkou v Turnově a mně nenapadlo nic lepšího, než využít abnormálně teplého počasí a vyrazit po týdnu zase na nějaký výšlap. Zatímco minulý víkend jsem se pohyboval po Dachsteinském masívu, tentokrát jsem se rozhodl pro túru v nedalekých Jizerských horách. A průvodce jsem si s sebou vzal nad míru povolaného, protože Radčin bratr David má toto nevysoké ale nesmírně přitažlivé pohoří na okraji Frýdlantského výběžku coby skautský vedoucí podrobně prochozené. Společně jsme nakonec zvolili pohraniční lokalitu nad Hejnicemi a naším hlavním cílem se stal nejvyšší bod české části Jizerských hor, 1124 metrů vysoký Smrk. V sobotu 1. října 2011 jsme proto vyrazili přes Liberec, Oldřichov a Raspenavu do Lázní Libverda, které byly naším výchozím bodem.

Celý článek - Do nejvyšších pater Jizerských hor

Výšlap na Taubenkogel (2328m)

Dachsteinský masívPo předchozích celkem povedených výletech do hor mě v září docela zaujal kolegův nápad, že bychom mohli pokořit nejvyšší vrchol Dachsteinského masívu. Leč nápad je věc jedna a fyzická připravenost věc druhá. A já ve svoji kondici v té době zrovna dvakrát důvěru neměl. Tudíž jsem tento zajímavý záměr prozatím odložil na pozdější dobu, ale myšlenka vyrazit na masív nad Halštatským jezerem už v hlavě zůstala. A když na poslední zářiový víkend roku 2011 slibovala předpověď azurově slunečné počasí, nebylo nad čím váhat. Tentokrát se ke mně přidal soused Roman a společně jsme v sobotu 24.9. brzy ráno vyrazili do rakouské Solné komory.

Celý článek - Výšlap na Taubenkogel (2328m)

Na skok k Bodamskému jezeru

KostnicePo návštěvě Lichtenštejnského knížectví, o které jsem psal v minulém článku, jsme s Davidem rozbili stan na rakouské straně trojmezí se Švýcarskem a noc jsme strávili na břehu řeky Rýn. V neděli 21. srpna jsme se probudili do dalšího slunečného dne, a protože jsme byli ze sobotní túry v horách už dostatečně přismažení, rozhodli jsme se, že neděli pojmeme víc oddechově a že to hlavně s pobytem na přímém Slunci nebudeme moc přehánět. Padl tím plán na přesun Vorarlberských Alp a na nějaké další horské túry. Naopak jsme se celkem rychle shodli, že by mohla být velmi zajímavá návštěva německého města Kostnice na břehu Bodamského jezera, které z našeho nočního stanoviště nebylo zase tak vzdálené. Přece jen, pro nás Čechy má Kostnice dosti specifický význam, a když už jsme se ocitli tak relativně blízko, bylo by škoda toto město nenavštívit. Tak tedy vzhůru po stopách mistra Jana Husa!

Celý článek - Na skok k Bodamskému jezeru

Výprava do Lichtenštejnska a přilehlých zemí

Výhled na údolí RýnuJako každý rok, i letos k nám do Plané na konci srpna dorazil David, aby u nás strávil dva týdny, během kterých jsme mohli zase o něco zvýšit naši výletní aktivitu. Tentokrát jsme se rozhodli, že náš tradiční pozdně prázdninový výjezd natáhneme na více dní, tudíž David s sebou rovnou přivezl stan, spacák a další potřebné vybavení pro nocleh mimo civilizaci. Stačilo už pouze rozhodnout, kterým směrem se tentokrát vydáme. Měl jsem připravené dva plány – jednak jsme mohli vyrazit do východních částí naší republiky, kde na nás stále ještě čeká poslední krajní bod a neméně zajímavé Česko-Slovensko-Polské trojmezí, a odtud jsme mohli pokračovat dál na Slovensko a podniknout nějaký trek buď ve Fatře, nebo v Tatrách. Mnohem zajímavější však pro mě a, jak se později ukázalo i pro Davida, byla západní varianta, v rámci které jsme měli navštívit Alpy a podniknout nějaký výšlap v západní části Rakouska. Původně jsme se chtěli zaměřit na Vorarlbergsko a Tyrolsko, jenže nakonec to dopadlo malinko jinak a nás na poslední chvíli zlákalo malinkaté knížectví na pomezí Rakouska a Švýcarska. Lichtenštejnsko není tolik turisticky profláklé a nás zajímalo, co zajímavého může tato pidizemička svým návštěvníkům nabídnout. A tak jsme se v pátek 19. srpna spakovali a v půl druhé jsme vyrazili po trase Planá, Týn, Strážný, Deggendorf, München, Memmingen, Lindau vstříc šestému nejmenšímu státu světa.

Celý článek - Výprava do Lichtenštejnska a přilehlých zemí

Přechod Krkonoš

Přechod KrkonošNa začátku května se kolegové v práci rozhodli podniknout zajímavou akci – přechod našeho nejvyššího pohoří od východu k západu. Neboli z Horní Malé Úpy do Harrachova. Znamenalo to začít v nadmořské výšce 1035m, vyšlápnout na vrchol naší nejvyšší hory a potom pokračovat po hřebeni dál na západ ke Špindlerově a Petrově boudě, zdolat stoupání k Dívčím kamenům a nakonec zavítat až k prameni Labe. Pak už jenom sešup o více než 600 výškových metrů do cíle. Dohromady nějakých necelých 40km. Musím říct, že mě ten plán okamžitě zaujal. V Krkonoších jsem léta nebyl a možnost řádně prověřit upadající fyzickou kondici byla víc než lákavá.
Samotný přechod se nakonec uskutečnil o předposledním červnovém víkendu. Bohužel kolegové se rozhodli vyrazit z Tábora do hor už v pátek a túru natáhnout na celý víkend, což bylo pro mě logisticky jen velmi obtížně realizovatelné. S Radkou jsme totiž museli nejdříve k rodičům do Turnova, kde se ke mně připojil její bratr David. Společně jsme nakonec do Úpy vyrazili až v neděli brzy ráno s tím, že celý přechod zvládneme do pondělního odpoledne. Oproti kolegům jsme tak ušetřili jednu noc na hřebeni. Problém s dopravou na začátek túry do bodu A a následný návrat na základnu do Turnova z bodu B jsme vyřešili tak, že nás Radka odvezla do Úpy autem a z Harrachova jsme měli použít hromadnou dopravu.

Celý článek - Přechod Krkonoš