Září 2008
P Ú S Č P S N
« Srp   Lis »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Chile obcas nefunguje…

Aktualizováno 28.9.2008!
Tak jsme stastne dorazili az do chilskeho hlavniho mesta. Ale byla to poradna fuska. Vcera se totiz v Chile slavil statni svatek, kteremu predchazely mohutne pripravy v podobe vyvesovani vlajek vsech velikosti, zdobeni ulic a bohuzel take stehovani narodu (tedy hlavne chilanu).
Prvni naznaky toho, ze obdobi okolo zdejsiho Dne nezavislosti, nebude pro nase cestovani uplne nejprihodnejsi, jsme zaznamenali uz v San Pedru, kde vlastne skoncil nas vylet po Jizni Bolivii. Chteli jsme koupit jizdenky do Santiaga, ale vsechny autobusy uz byly vyprodane. Jediny volny spoj byl do mesta Antofagasta, ktere sice lezi o dost jizneji, ale na chilske pomery zase ne az tak o moc.

typická ulička v San Pedru de Atacama

Dalsim zajimavym zazitkem bylo obstarani chilskych peset. Vzhledem k blizicim se oslavam bylo mestecko San Pedro oblezene turisty vice nez obvykle a v nekterych smenarnach a obchodech proste dosla mistni mena. Posledni nadeje jsme tedy vlozili do zdejsich dvou bankomatu - bohuzel prvni “bastil” jen mastercard a druhy jsme i pres navigovani domorodcu za boha nemohli najit. Ulici, ve ktere se mel nachazet, jsme prosli snad trikrat, ale bankomat nikde. Nakonec nas spravne navedl klucik z jednoho obchodu, ktery nas nasmeroval do male budovy pripominajci chlivek. A ejhle - bankomat byl na svete! Po trech hodinach marneho obchazeni zapadleho mestecka s prasnymi ulicemi jsme konecne slavili uspech a mohli jsme jit zaplatit jizdenky do Antofagasty.

pěší zóna v Antofagastě

Dalsi cast naseho putovani by se mohla jmenovat ztroskotani v Antofagaste. Kdyz jsme do tohoto 280 tisicoveho mesta na brehu Ticheho oceanu dorazili, zacali jsme hned shanet navazujici spoj do Santiaga. Jenze tu byl znovu ten zpropadeny blizici se svatek a jizdenky do hlavniho mesta byly nenavratne vyprodane. Nic nepomohlo prebihani mezi terminaly zdejsich dopravcu. Tri listky na autobus do Santiaga byly k dispozici az na ctvrtek!
Na jednom z terminalu jsme nakonec s Michalem vypatrali postarsiho cloveka, ktery se nenapadne krcil ve sve kukani a dulezite telefonoval. Pani od vedlejsi prepazky na nej praskla, ze i pres ceduli “veskere cesty na jih az 18.9.” ma jeste dva listky do Santiaga volne. A skutecne, pan pokyval hlavou a dva listky nam nabidnul. Jen dva! A autobus pry jede uz za hodinu!
Ucinili jsme tedy rychle rozhodnuti. Vsichni se do jednoho autobusu nenacpeme. Michal s Ondrejem tedy pojedou hned a ja zkusim sehnat pro sebe jizdenku na jiny spoj. Rychle jsme (uz asi popate) prebehli na terminal spolecnosti Tur Bus a ja jsem si koupil POSLEDNI volnou jizdenku na druhy den. Potom jsme rychle prebehli na predchozi terminal a kluci zaplatili zase sve dve jizdenky.
Tak jsem zustal v Antofagaste sam.

náměstí v Antofagastě

Alespon jsem mel cas si toto zive mesto tak nejak blize prohlednout. Prosel jsem zdejsi rusnou pesi zonu koncici na peknem palmovem namesti a okolo obrich nakupnich center a nemene velkeho pristavu jem se dostal az na peknou nabrezni promenadu, kde jsem se zase po ctyrech letech privital s Tichym oceanem. Kluci mezitim abslovovali svuj dvcetihodinovy presun do hlavniho mesta, kde se druhy den zdarne ubytovali a obhledli teren.
Ja jsem na svoji dvacetihodinovou pout vyrazil ve stredu rano a do Santiaga jsem se dostal druhy den tesne pred sestou hodinou ranni.

katedrála na Plaza de Armas v Santiágu

Bohuzel zdejsi metro funguje az od pul sedme. Nevadi, spolecne se zvetsujicim se davem lidi jsem trpelive cekal u vchodu. Jenze ono se v pul sedme nic nedelo. Metro zustalo zavrene. A proc? No jiste - zase ten jejich debilni svatek! Metro totiz otevirali az v osm! Hodil jsem tedy bagl na zada a do hotelu za klukama jsem se vydal pesky!
Ctrictvrte hodinova prochazka ranni metropoli cloveku jen prospeje…
A aby toho nebylo malo, cely ctvrtek byla zavrena nejen vsechna muzea, ale take vetsina obchodu. Diky tomu jsme se zucastnili zdejsi slavnostni vojenske prehlidky. Byla to takova nouzovka, ale aspon jsme na vlastni oci videli chilskou pani prezitentku!
Proste jak jde o statni svatek, Chile obcas (casto) nefunguje jak ma :-)

vojenská přehlídka v Santiágu

Jedine co ve ctvrtek fungovalo normalne byla lanovka na Cerro Santo Cristobal. Nechali jsme se tedy vyvezt kolejovym vozidlem pripominajci lanovku na Petrin a mohli jsme se pokochat vyhledem na metropoli zaclonenou podmracenou oblohou.
Dnes uz byl zivot v Santiagu tak nejak temer v normalu, ackoliv nekteri obchodnici uz po vcerejsku nechali zavreno. To nam moc nevadilo, protoze jsme vyrazili opet k Tichemu oceanu do 107km vzdaleneho Valparaisa. Dokonce nam pralo pocasi a behem predposledniho zimniho dne jsme se mohli i ohrat na Slunicku!

kontrasty Valparaisa

Zitra po poledni zacne nase zpatecni cesta do Evropy. Mame to domu vzdusnou carou 12500km, takze to bude cesta dlouha a unavna. Ale konec koncu stoji to za to!

PS: Dnesni prispevek je bez fotografii - i v modernim Chile se ocas najdou dva pocitace bez USB portu… Nevim proc, ale po tom martyriu se statnim svatkem me to uz tak nejak neprekvapuje.

PS2 - 20.12.2008 - přidávám odkaz na můj nový jihoamerický web - http://jizni-amerika.pavelj.cz/

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>