Goodbye, Ádo :-)

Dnes jsme se po čtyřech letech, osmi měsících a deseti dnech navždy rozloučili s naším věrným dvoustopým ořem zvaným “Áda”. Ač se jednalo o vozidlo v pravdě lidové, prosté jakéhokoliv luxusu, musím se přiznat, že mi ta hromada plechů a trubek za ten čas docela přirostla k srdci. Ale nedá se nic dělat. Škodova je Škodovka, spousta věcí se tváří honosně, ale honosná není ani v nejmenším. A především - bez klimatizace se v tom autě od května do října prostě nedalo existovat. A tak bylo třeba vybrat důstojného nástupce a naší “Ádu” přenechat někomu, kdo její vlastnosti využije a v budoucnu docení mnohem víc…

2.9.2004 jsme si s Radkou vyzvedli Ádu v Soběslavi

Suma sumárum: s naší “Ádou” - auto je zakoupené 2.září, proto Áda alias Adélka - jsem během výše uvedeného časového rozmezí najezdil celkem 137 445km. Společně jsme navštívili 13 zemí: Polsko, Slovensko, Německo, Ukrajinu, Rakousko, Maďarsko, Srbsko, Makedonii, Albánii, Černou Horu, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu a Slovinsko. Úplně nejdál od domova jsme se společně ocitli 18.9.2007 v albánském Butrintu (1144km vzdušnou čarou).
Za celou dobu mě auto nechalo na holičkách vlastně jenom dvakrát - pokaždé odešla zapalovací cívka u jednoho z válců. Jednou to bylo na kruháči u Tesca v Táboře a podruhé v Plané asi 100m od baráku . Místa poruch si tedy Áda uměla vybrat celkem obstojně…

Áda spolehlivě zdolala albánské hory

I když k tomu připočítám kompletní výměnu brzd a poloviny výfuku, musím uznat, že na ty kilometry a způsob zacházení - přece jen, Áda byla hlavně geodetickým vozem - měla ta hromada součástek z Mladé Boleslavi celkem výdrž.