Červen 2009
P Ú S Č P S N
« Kvě   Čvc »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  

Topoľčianky, zubři a nedobytný Gýmeš

Slovenská Nitra hostí během roku několik mezinárodních výstav psů a začátek června patří k těm tradičním termínům, kdy se do tohoto čtvrtého největšího slovenského města sjíždějí milovníci našich čtyřnohých přátel z celé střední Evropy. Také my s Radkou býváme častými účastníky nitranského výstavního dění, ačkoliv konkrétně na červnovou výstavu jsme, tuším, zavítali vůbec poprvé. A jak už to tak chodí, Radka sleduje veškeré dění na výstavišti, zatímco já dávám přednost výletům po městě a jeho blízkém okolí. Tento víkend se ke mně přidal i Radčin bratr David, takže jsem na výletování opět nezůstal sám.
Vzhledem k tomu, že město samotné už máme z minulých výprav docela solidně prošlápnuté, bylo třeba před cestou k našim východním sousedům popřemýšlet nad nějakým novým kulturně poznávacím programem. Dobrou volbou se ukázalo být 34km vzdálené městečko Topoľčianky, kde započal náš lehce improvizovaný poznávací okruh podhůřím masívu Tribeč, který se vskutku vydařil. Nakonec jsme ještě litovali, že ta sobotní výstava tak rychle utekla, ale o tom až v další části mého krátkého povídání.

Topoľčianky - zámek

Asi třicet kilometrů východně od Nitry leží okresní město Zlaté Moravce, odkus nás asfaltová okreska zavedla do malého městečka Topoľčianky, které leží zhruba ještě o čtyři kilometry dál, tentokrát severním směrem. Zdejší nejvýznamnější památkou je zámeček, který sloužil jako letní rezidence prvního československého prezidenta T.G.Masaryka. Zámecký areál, který tvroří především rozsáhlý park plný vzácných dřevin, se nachází na severním okraji městečka, které je sevřené pohořím Tribeč na západní a masívem Pohronský Inovec na východní straně. Návštěvníka na první pohled zaujme klasicistní průčelí zámku se čyřmi korintskými slouby a s kupolí, která je nepřehlédnutelnou dominantou celého jižního křídla. Naproti tomu nádvoří dominují renesanční arkády, které zámku dodávají nádech venkovského panského sídla.

Nádvoří zámku v Topoľčiankách

V jižním křídle se nachází muzeum historického nábytku a bytových doplňků, bohužel se otevírá až v poledne, což nám během našeho nabitého programu moc nevyhovovalo. A tak jsme prohlídku mobiliáře pocházejícího od posledních majitelů zámku - vévody Josefa Augusta Habsburga a jeho manželky arcivévodkyně Augusty (mimochodem vnučky císaře Františka Josefa I.), museli oželet. Raději jsme si šli prohlédnout park a také Lovecký zámeček v jeho východní části. Okolo zámečku lze najít tři vzácné plastiky významného evropského sochaře Alojze Stróbla (1856-1926) - Umírajícího jelena z r.1897, raněného divočáka se psem z r.1902 a sto let starou platiku medvěda s muflonem.

Umírající jelen (1897) od Alojze Stróbla a lovecký zámeček

Po krátké prohlídce pečlivě popsaných vzácných dřevin v zámeckém parku jsme vyrazili na další část našeho výletního okruhu. Na cedulích před zámeckým parkem jsme si čistě náhodou všimli směrovky ukazující k nějaké zubří oboře a tak jsme dlouho nad dalším pokračováním výletu nemuseli přemýšlet. Vzhledem k tomu, že zubra lze v přírodě spatřit jen opravdu výjmečně, neváhali jsme ani na chvíli a sledujíce směrové ukazatele jsme vyrazili anoncovanou oboru najít. Cedule nás nekonec zavedly až do hustého dubového lesa v okolí vesničky Lovce. Po asi kilometrové procházce jsme skutečně narazili na mohutný výběh, ve kterém se popásal asi tucet jedinců Zubra evropského (Bison bonasus) náležících k čeledi Turovitých (Bovidea).

Zubr evropský (Bison bonasus) v oboře u vesnice Lovce

Před námi pózovali mohutní samci i několik mladých jedinců včetně jednoho malinkatého zubříka, který se ještě držel své matky. Největší borci (samci) vážící možná k desti tunám se však líně povalovali pod dřevěným přístřeškem. V jedné části přístřešku dokonce odpočíval samotářský vůdce stáda - mohutný alfa samec, který svým vzezřením připomínal spíš nějakého ďábla ze satanistického hororu než zubra. Věru, nechtěl bych toto zvíře potkat ve volné příprodě :-).

"Mile" vyhlížející vůdce zubřího stáda

Jako další cíl našeho krátkého výletu jsme si vybrali vesničku Kostoľany pod Tribečom, ktará leží v malebném údolí zařízlém do masívu Tribeč pod zříceninou hradu Gýmeš. A právě hrad z druhé poloviny 13.století jsme se rozhodli vlastní silou dobýt. Z vesničky Lovce nás do Kostoľan spolehlivě dovedla GPSka, ačkoliv bych řekl, že přesun po hlavní silnici E571 by byl asi příjemnější než kličkování mezi vesničkami v podhůří Tribeče. Ale cíle jsme dosáhli bez problémů. Nejdříve jsme se dostatečně pokochali siluetou hradu  na vyhlídce u příjezdové silničky do Kostoľan a v pravé poledne jsme zanechali auto na okraji vesnice u rozcestníku na začátku cesty vedoucí kamsi do útrob listnatého lesa CHKO Ponitrie.

Výhled na hrad Gýmeš

Začal náš výstup. Vzhledem k tomu, že naše předtucha o brzkém závěru výstavního dění v Nitře dostala díky SMSce od Radky reálné podoby, nasadlili jsme s Davidem ďábelské tempo, abychom stihli výstup ke zřícenině pokud možno v co nejkratším časovém horizontu. Nejdříve byl před námi výšlap k rozcestníku v Sedle pod Gýmešom (424m), který nám měl podle turistické cedule trvat 33 minut. Díky šílenému tempu jsme výstup zvládli o 13 minut rychleji, leč splavení jak zákon káže. Bohužel u rozcestníku jsme spěchajíc udělali skutečně školáckou chybu. Nevšimli jsme si, že jednotlivé tabulky jsou vinou nějakého zákeřného slovenského záškodníka či vinou silného větru (vzhledem k hustotě okolního lesa bych se spíš přiklonil k tomu záškodníkovi :-) ) pootočené a cedule ukazující směr k hradu Gýmeš je natočená na nesprávnou stezku. Varovat nás měla i barva turistických značek, protože jsme měli vydat po zelené a nikoliv po žluté - to je taky nápad značit dva směry tak podobnými barvami! Tak či onak, z rozcestí jsme se vydali špatným směrem.

Zřícenina hradu Gýmeš

Náhoda tomu chtěla, že místo na Gýmeši jsme se ocitli na dalším rozcestí nazvaném “Pod Studeným hradom”. Vracet jsme se nechtěli - stejně nebyl čas, tak jsme si řekli, že namísto Gýmeše vezmeme zavděk alespoň tajemným Studeným hradem, o jehož existenci jsme dosud podle mapy neměli žádné tušení. O to větším šokem pro nás bylo, když jsme překvapeně stanuli na skalním ostrohu Bůh ví proč zvaném Studený hrad (432m). Snad jen místní obyvatelé vědí, proč toto místo nese tento zcela nesmyslný název neboť hrad tu na skalním výběžku nepřipomínalo zhola nic! To, že jsme “na hradě”, nám napovídala pouze cedulka umístněná na jednom z četných dubů. Pod námi se rozprostíralo údolí obce Jelenec a nad námi se tyčil majestátní Gýmeš, jež se z té výšky smál tomu, jak nám protentokrát odolal.

Vítězná póza na Studeném "hradě"

Škoda, v sobotu jsme měli čas už jenom na to, abychom rychle seběhli k autu a vyrazili zpátky do Nitry. Ale naše předsevzetí je jasné - až se sem přístě vrátíme, hrad Gýmeš jistojistě dobudeme!

Paráda! Našli jsme Studený hrad!

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>