Srpen 2009
P Ú S Č P S N
« Čvc   Zář »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  

Anglie a Wales

V červenci jsme se s Radkou po čtyřech letech opět vydali na návštěvu Britských ostrovů. Jednak se Radka chtěla společně se svými přáteli, kteří se zabývají chovem anglických kokršpanělů, zůčastnit klubové výstavy, kterou každoročně pořádá tamní “The Cocker Spaniel Club” v malebném městečku Malvern ležícím asi 70km jihozápadně od Birminghamu, a jednak jsme chtěli poznat a probádat námi dosud nenavštívené končiny této úžasné země. A výlet to byl nadmíru povedený. Během těch několika dní jsme mohli nasát atmosféru trochu jiné Anglie, než jakou jsme dosud poznali v přelidněném Londýně a utvrdili jsme se v přesvědčení, že se jedná o zemi, jejíž historie, tradice a kulturní zvyklosti nás nepřestávají fascinovat.

Oxford, Radcliffe Square

Před cestou

Z Prahy jsme tentokrát cestovali do Birminghamu. Pro letecký přesun jsme si vybrali irskou nízkonákladovou společnost Ryanair, s níž jsme cestovali vůbec poprvé. Zpáteční letenka, kterou jsme zakoupili už na začátku roku, nás vyšla dohromady na šest tisíc včetně tax a poplatků za dvě příruční zavazadla (každé stojí 5 Euro za jednu cestu a musí striktně dodržovat maximální parametry 10kg a rozměry 55×40x20cm) a za jedno společné velké zavazadlo (10 Euro za jednu cestu - maximální váha 15kg).
         jídelna v Ash Villa, Great Malvern                      V rámci příprav jsem si stáhnul zbrusu novou PDF verzi průvodce Lonely Planet - England (5th edition, March 2009), dále Velkou Británii (7th edition, May 2007) a Wales (3rd edition, May 2007). Kromě toho jsem doma vyhrabal i českého průvodce Nelles Guide “Anglie a Wales”, který už sice není úplně nejnovější, ale pro naše účely se hodil.
Kromě samotné letenky jsme přes web Ryanairu zabookovali v půjčovně Hertz na celý náš pobyt auto (Ford Focus 1,6 - 73GBP + 12GBP/den pojištění s neomezenými kilometry) a při té příležitosti jsem také konečně kompletně zaktualizoval svého Garmina - upgradoval jsem Europe City Navigator na verzi 2010 (podrobné pokrytí většiny evropského kontinentu kromě Balkánu) a na paměťovou kartu jsem si nahrál i TOPO mapu Great Britain v2 z roku 2008. Když už jsem jsem byl v laufu tak jsem upgradoval i Czech Atlas na poslední verzi NT8, TOPO Czech Pro na verzi 3 a neodolal jsem možnosti zkompletovat evropský kontinent uploadem Adria Route 2.30 (podrobné mapy od Slovinska až po severní Albánii) a TOPO Slovakia v2. Ale to už s naší cestou úplně nesouviselo :-) .
Ještě zbývalo vyřešit ubytování. Naší představě nejlépe vyhovoval malebný viktoriánský rodinný dům Ash Villa manželů Johna a Penelope Morganových. Pokoje (65GBP za noc se snídaní) i dům samotný vypadaly na webu úžasně a když nám John mailem potvrdil, že námi vyhlédnutý pokoj je nám plně k dispozici, neváhali jsme ani na chvíli.
17.července jsme tak mohli konečně vyrazit směr Birmingham…

Let do Anglie

Let s Rayanairem proběhl oproti očekávání velice hladce. Ačkoliv jsme z Prahy startovali za naprosto letního počasí, byli jsme si vědomi, že letíme vstříc mohutné bouřkové oblačnosti, která se pozvolna od západu nezadržitelně blížila i k naší domovině. Leč let samotný byl velice klidný a nad většinou kontinentální Evropy i nad Sevením mořem jsme se mohli kochat poměrně dobrými výhledy. Ještě musím zmínit zajímavou politiku Ryanairu, kdy se místa v letadle obsazují podle pravidla “kdo dřív přijde, ten dřív… jaksi… sedí u okna” :-) . Je celkem fajn, když si člověk může své místo vybrat zcela libovolně podle svého uvážení.
Hustá oblačnost nad Anglií však po klidném letu nevěstila nic dobrého a v Birminghamu jsme dosedli na dráhu za poměrně hustého deště. Anglie nás vítala svým typickým způsobem. Po přistání vše proběhlo naprosto hladce - vyzvednutí zavazadel i vypůjčení auta. Náš Ford na nás čekal na velkém parkovišti vzdáleném od letištní budovy asi 5 minut chůze. Teď už byl před námi pouze poslední přesun do 70km vzdáleného Malvernu. Náskládali jsme věci do auta a já jsem usedl… ach jo … vpravo k volantu.

Jízda vlevo

Na jízdu po levé straně jsem byl upřímně zvědavý. Přestože jsem již navštívil několik zemí, kde se jezdí oproti našim zvyklostem jaksi obráceně, až teď jsem měl poprvé možnost zůčastnit se provozu aktivně coby řidič. První dojem z anglického vozu je samozřejmě nezvyk. Prostě sedím na opačné straně a mám řídit.               Náš půjčený Ford Focus                 Naštěstí se tento nezvyk brzy stírá tím, že se jede vlevo a coby řidič sedím stejně jako u nás blíže středu vozovky. I tak mě to hned po nasměrování do levého pruhu táhlo podvědomně jaksi ještě víc doleva, až mě Radka musela místy upozornit, že jedeme skoro v příkopě. Ale to byla otázka pouze několika prvních kilometrů. Brzy člověku ani nepřijde, že jede po opačné straně a jednoduše se přizpůsobí. Dokonce ani četné kruhové objezdy, kterých jsme během naší cesty projeli snad stovky, nakonec nebyly žádným problémem, přestože se ne nich dává předost zprava a oproti našim zvyklostem se opouštějí vlevo. Jako největší problém se nakonec ukázala být poloha řadící páky, která se samozřejmě nacházela mezi sedadlem řidiče a spolujezdce. Řadit levou rukou pro mě osobně bylo největším příkořím neboť v této paži naprosto postrádám potřebný cit. Ještě že samotné řazení bylo stejné jako u nás -tj. že se poloha jednotlivých rychlostních stupňů nijak nelišila od našich aut. Nicméně s řazením dvojky od sebe dozadu nebo pětky k sobě dopředu jsem se zžíval dost nelehko. Ale nakonec se to poddalo a už v neděli jsem dokonce předjížděl i mimo dálnici :-) !
Dalším pro nás neobvyklým faktem je, že rychlost i vzdálenosti se v Británii udávají v mílích. Zpočátku jsme se divili, jak jsou jednotlivá města vůči sobě blízko, než jsme si uvědomili, že hodnoty na ukazatelích musíme násobit cca 1,6ti - to zamená ke vzdálenostem v mílích přidat zhruba polovinu navíc, abychom dostali přibližný ekvivalent v kilometrech. Stejně tak rychlostní omezení jsou udávána výhradně v mílích, takže se člověk nesmí děsit toho, že má jet ve městě třicítkou, která odpovídá zhruba našim 48km/h.

West Midlands

Great Malvern, kostelík na Worcester Road Náš přechodný domov jsme, jak jsem se již zmínil výše, nalezli ve viktoriánském domku Ash Vila ve městě Great Malvern, kam nás po dálnicích M45 a M5 bez problémů dovedla naše GPS. Pan Morgan nám po vřelém uvítání ukázal místo na parkování a uvedl nás do našeho pokoje, jež svým vybavení zcela naplnil naše očekávání. Kromě místnosti s velkým sprchovým koutem a sociálním zařízením jsme měli k dispozici také TV a všechny potřebné nástroje a ingredience k přípravě odpoledního (nebo spíše večerního) čaje či horké čokolády včetně rychlovarné konvice. Ovšem úžasné překvapení na nás čekalo ráno v podobě nádherné staroanglické jídelny, ve které John a Panelope servírovali snídani. K jídlu jsme měli na výběr párečky, slaninu, vajíčka na všechny možné způsoby, vafle či na másle připravenou rybu a k tomu všemu domácí toasty a marmelády. K pití jsme si mohli dát čaj, kávu nebo džusy, zkrátka cokoliv, po čem srdce toužilo. John a Penelope se ukázali jako velmi milí a vstřícní hostitelé, kteří kromě perfektního servisu neváhali s typickou anglickou nenucenou vstřícností prohodit se svými hosty několik zdvořilostních vět či povyprávět, co je kde zajímavého k vidění, nebo kterak oni cestovali po Evropě.

Po skvělé sobotní snídani jsme vyrazili na první poznávací okruh. Okolí našeho přechodného domova jsme si prošli už v pátek po příjezdu, a tak jsme ráno vyrazili na nedaleký Eastnor Castle, který sice budí dojem velkolepé středověké pevnosti, ale který byl postaven až v roce 1812. Bohužel jsme úplně ideálně netrefili otevírací dobu a tak jsme si hrad pouze vyfotili od silnice, po které jsme pokračovali do prvního Stratford Upon Avon, kostel Holy Trinitydůležitého bodu naší trasy - do Stratfordu nad Avonou.
Navštívit Shakespearovo rodiště je skoro povinnost. Někdejší město zemědělců a obchodníků se suknem dnes sice žije převážně z odkazu svého nejslavnějšího rodáka, ale návštěvníci zde mají možnost spatřit i několik velice dobře zachovalých domů ze 16. a 17. století, které jsou zajímavou ukázkou staroanglické architektury. Samotný rodný dům se nachází na Henley Street v centru města, která je dnes hlavní turistickou pěší zónou s mnoha obchody se suvenýry. Nám se podařilo zaparkovat hned ve vedlejší ulici, a tak jsme to měli k údajnému dramatikovu rodnému domu pár kroků. Ačkoliv s tím místem narození to není zase tak žhavé - ono vlastně není vůbec jisté, jestli ta dřevěná stavba obsypaná turisty je právě tím pravým Shakespearovým rodným domem, ale to na poetice místa samotného pranic neubírá. Naopak neochvějnou jistotou je místo mistrova posledního odpočinku a tím je kostel Sv.Trojice, kam jsme se od rodného domu přesunuli po krátkém nákupu nezbytných suvenýrů.
Působivý kostel Holy Trinity stojí na břehu Avony v jižní části města a částečně jej obklopuje starý anglický hřbitov s pečlivě udržovaným trávníkem. Místo Shakespearova posledního odpočinku se nachází ve východní kapli, kde se platí vstupné 1,5GBP. Za tento mírný poplatek obdrží návštěvník letáček s popisem vybavení kaple i celého kostela, k našemu milému překvapení i v českém jazyce.

Po krátkém odpočinku na břehu Avony jsme pokračovali dál v cestě. Dalším bodem našeho výletu bylo nedaleké město Warwick, jehož dominantou je výborně zachovalý středověký hrad. V průvodci jeho návštěvu vřele doporučovali, ovšem my jsme na místě zjistili, že právě na 18.7. připadá jakési blíže nespecifikované výročí a dnešní anniversary admission činí plných 20GBP. No, zaplatit dohromady přes 1200 korun za vstup do ne až tak důležitého hradu nám nepřišlo jako dobrý nápad a tak jsme se spokojili pouze s krátkou procházkou v centru města spojenou s obědem, prohlídkou East Gate a působivé katedrály St.Mary dokončené v roce 1704, ovšem stojící na základech pocházejících již ze 12.století.

Oxfordshire a Gloucestershire

Z Warwicku jsme zamířili do 73km vzdáleného Oxfordu, který toužila navštívit především Radka. Nicméně po prohlídce proslulého univerzitního města musím i já konstatovat, že se jednalo o jeden ze zlatých hřebů našeho výletu, neboť tamní středověké fakulty jsou velmi působivé a vytvářejí naprosto neopakovatelnou atmosféru.
Po krátkém kličkování okolo centra  - parkoviště, které jsem měl vytipované a připravené v GPS bohužel procházelo rozsáhlou rekonstrukcí - jsme zaparkovali přímo v těsném sousedství New College ze 14.století. První památkou, kterou jsme na krátké procházce míjeli, byl proslulý Most vzdechů (Bridge of Sighs) z roku 1914, který je kopií stejnojmenného mostu v italských Benátkách. Krátce jsme nahlédli do Bodleian library, jedné z nejstarších veřejných knihoven na světě, ve které může 2500 čtenářů vybírat z více než 7 milionů knih a publikací, a potom jsme už neomylně zamířili na Radcliffe Square s nepřehlédnutelnou budovou Radcliffe Camera postavenou v letech 1737-1749. Tato budova s kruhovým půdorysem je třetím největším anglickým dómem a již přes dvě a půl století slouží jako čítárna. Samotné náměstí obklopují další věhlasné fakulty - Brasenose College ze 16.století a především jedna z nejstarších oxfordských fakult All Souls College založená v roce 1438, která svými gotickými věžičkami připomíná na první pohled spíš hrad.
katedrála v GloucesteruVzhledem k tomu, že se v těsném sousedství těchto fakult nachází kostel St.Mary the Virgin, usoudili jsme, že nejlepším způsobem, jak si všechny fakulty nejlépe prohlédnout, bude výstup do ochozu kostelní věže. Nahoru totiž vede příkré úzké kamenné schodiště, které sice činí výstup lehce nesnadným, leč úžasné panorama univerzitního města za tu námahu rozhodně stálo! Jako na dlani jsme měli před sebou nejen celé Radcliffe Square, ale z jižní strany ochozu byla pěkně vidět i vůbec nejstarší britská univerzita Merton College z roku 1264!

Čas pokročil a my jsme se museli s pozoruhodným univerzitním městem rozloučit. Protože se nám zatím nechtělo vracet do Malveru, zamířili jsme ještě do města Gloucester, které se nachází blízko ústí řeky Severn do Bristolského zálivu. Dominantou města je velká gotická katedrála, která stojí na místě původního normanského kostela ze 12.století, a kde byl později v roce 1327 pohřben král Edward II. Ve zdejší katedrále vyhlásil Vilém Dobyvatel tzv. Domesday Book - Knihu posledního soudu, což byl soupis veškerého majetku v zemi, který sloužil jako podklad k vybírání daní.

Navečer jsme se ještě na chvíli zastavili v samotném Malvernu, který se rozprostírá na úpatí návrší Malvern Hills. S přáteli, kteří sem přicestovali kvůli nedělní výstavě, jsme si prohlédli zdejší nevelkou katedrálu a Radka se mohla pokochat staroanglickými nápisy na místním pečlivě udržovaném hřibitově z 19.století.

Wales

V neděli nastal výstavní den. Radka řešila dilema, kterak toho vidět co nejvíce na výstavě a zároveň projet ještě co nejvíce míst ve staré dobré Anglii. Nakonec zvolila celkem rozumný kompromis, kdy setrvala dopoledne mezi kokršpaněli a odpoledne zasvětila cestování. Společně jsme tím pádem měli ještě dostatek času na nedělní výlet.
Já jsem řešil také dilema. Potřeboval jsem zvolit vhodný cíl pro dopolední výlet tak, abych mohl briskně zareagovat, až Radka zavolá z výstavy, abych ji vyzvednul. Měl jsem dvě možnosti - jednak jsem mohl navštívit místo zvané Iron Bridge, kde stojí vůbec nejstarší litinový most na světě z roku 1778, jenomže tento most se nachází asi 90km severněji a cestovat takovou dálku “jenom” kvůli mostu se mi moc nechtělo. A tak jsem zvolil druhou možnost - vytipoval jsem si dva hrady v nedalekém Walesu a okolo návrší Malvern Hills jsem přes Ledbury a Ross-On-Wye zamířil na jihozápad. Asi po hodině jízdy mě cedule u silnice uvítala ve Walesu, což je jedna ze zemí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kterou obývá hrdý národ Velšanů, kteří si i v rámci Británie uchovávají svůj vlastní jazyk a díky ústupkům londýnské vlády i jistou míru své autonomie.

Prvním cílem byla malinká vesnička Grosmont, v jejímž těsném sousedství se nacházejí ruiny stejnojmenného normanského hradu z 11.století. Bohužel hrad už není příliš zachovalý, padací most přes vyschlý vodní příkop nahradilo dřevěné provizorium a majestátní vstupní brána již neexistuje téměř vůbec. Ze staveb se částečně dochovalo pouze zdivo hradního opevnění ze 13.století, jedna z hradních věží se schodištěm do zbytku hradebního ochozu a hradní sál postavený Hubertem de Burghem v letech 1201-1204.

hrad Grosmont ve Walesu

O moc lépe na tom není ani další normanský hrad z 11.století Skenfrith, který stojí v sousední vesnici přímo na hranici Walesu a Anglie. I tady se dochovaly pouze hradební zdi včetně vodní brány, torzo věže a základy několika budov. Oba hrady nabízejí malou exkurzi do dob dávno minulých, ale přece jen, nejvěhlasnější velšské památky je třeba hledat někde jinde - především na severu země.

Southwest

opatství v GlastonburySpolečně s Radkou jsme po poledni zamířili na jih. Po dálnici M5 jsme se vydali opět k Bristolskému zálivu. U Bristolu jsem byl přehnaně aktivní a podařilo se mi neplánovaně odbočit na městský okruh, který nás zavedl až do centra Bristolu. Ve snaze ingnorovat GPS, která se nás snažila vyvést nejlepším možným způsobem, jsme si tak trochu nad plán prohlédli samotný Bristol a po návratu na dálnici M5 jsme pokračovali dál podél zálivu až k městu Bumham-On-Sea, kde jsme odbočili na východ směrem k našemu hlavnímu cíli, kterým bylo městečko Glastonbury.

Glastonbury, ležící uprostřed slatinné oblasti, je opředené mnoha mýty a pověstmi. Někdy kolem roku 60 sem měl dorazit tajný Kristův učedník Josef z Arimatie, jenž chtěl obrátit Kelty na křesťanskou víru. Přinesl s sebou svatý grál, který zakopal pod návrším Glastonbury Tor, kde dnes vyvěrá vodní pramen. V místě, kde bylo později založeno opatství, založil Josef nejstarší anglický kostel. Na jeho místě vyrostl v 7.století klášter, který však v roce 1184 zničil požár. O sedm let později zdejší mniši označili místo původního kláštera jako lokalitu, ve které byl podle manuskriptů ze 6.století pohřben král Artuš a jeho žena Guinevere. V roce 1200 zde proto začalo vyrůstat opatství, které zde stálo až do roku 1539, kdy bylo za vlády Jindřicha VIII. strženo. Z opatství se dochovaly pouze ruiny, které dodnes dokáží vyvolat v návštěvnících dojem někdejší krásy a velkoleposti. Při pozdějších výzkumech byly v areálu opatství na místě, kde stával velký oltář kostela z roku 1278, skutečně objeveny kosterní pozůstatky, a tak není vyloučeno, že zde opravdu legendární král Artuš našel místo svého posledního odpočinku.

My jsme v mystických ruinách tejemného opatství strávili necelou hodinu, protože na konci naší procházky nás začal vyhánět déšť. Na chvíli jsme se uchýlili do jediné zachovalé budovy, kterou je bývalá opatská kuchyně, a po dešťové přeháňce jsme se ještě na chvíli vydali do města. Glastonbury je takové zvláštní, tajemno tu dýchá na každém kroku. Zdejší obchody nabízejí všelijaké čarodějnické propriety a z některých se táhne takový smrad, že bych do nich snad raději ani nevstupoval. Není divu, věž na návrší Glastonbury Tor prý podle legendy obýval sám keltský vládce podsvětí!

Pulteney Bridge v BathZ mystického Glastonbury jsme zamířili na sever. Minuli jsme údajné nejmenší město Anglie Wells s krásnou katedrálou ve svém centru a brzy jsme dorazili do našeho posledního nedělního cíle - do města Bath. Jak už název napovídá, město v zátočinách řeky Avon (ovšem není to stejná řeka jako ve Stratfordu) se proslavilo především díky léčivým pramenům a později také svoji gregoriánskou architekturou, díky které se dostalo až na seznam UNESCO. Léčivé prameny zde objevili již Keltové a když sem v roce 43 dorazili Římané, založili zde celý lázeňský komplex. Jeden z římských lázeňských domů stojí v centru města dodnes a tak jsme si ho šli samozřejmě prohlédnout. V jeho těsném sousedství jsme mohli obdivovat i nádhernou gotickou katedrálu z 15.století a také úžasné zahrady na břehu Avony. Proslulý je také zdejší most Pulteney bridge, postavený v roce 1770 Robertem Adamem podle velkého vzoru - mostu Ponte Veccio ve Florencii.

Čas se ale naplnil a bylo třeba vyrazit na 190km dlouhou cestu zpět do Malvernu. Neděle byla velica náročná, takže jsme usnuli velice ale opravdu velice brzy :-) .

Birmingham

socha královny Victorie před radnicí v Birminghamu   V pondělí nás navíc čekal brzský budíček. Domluvili jsme se s Johnem, že nám připraví snídani již na šestou hodinu, abychom stihli nejen vrátit auto, ale abychom mohli také na chvíli vyrazit do centra Birminghamu. Rozloučili jsme se tak nejen se sympatickým Malvernem, ale i s našimi milými hostiteli. Na letišti jsme bez problémů odevzdali zapůjčený vůz, nechali jsme naše zavazadlo v úschovně a vydali jsme se letištní lanovkou do prvního terminálu, pod kterým se nachází vlakové nádraží s častými spoji do Birminghamu. A skutečně, na vlak jsme čekali sotva deset minut. Dalších asi deset minut trvala jízda na birminghamské nádraží New Street. Konečná vlaků naštěstí leží v těsné blízkosti Victoriina náměstí, takže jsme to měli jen pár kroků k majestátní budově birminghamské radnice s velkolepou fontánou a sochou královny Victorie. Nemohli jsme si nechat ujít ani nedaleké Kaplického nákupní centrum Selfridges, které stojí v těsném sousedství malebného kostelíka sv.Martina. Byli jsme zvědaví, jak na nás bude šupinatá ultramoderna působit a odcházeli jsme s dost smíšenými pocity. Umístnit takový “blob” vedle krásného kostelíka může jenom někdo s hodně podivným vkusem.

Víc času nám na Birmingham bohužel nezbylo, i když na druhou stranu ono to zase až tak zajímavé město není. Vlakem jsme se vrátili zpátky na letiště, abychom se nechali odbavit a okolo půl druhé jsme se vydali na 110 minutový let přes Severní moře, Holandsko a Německo zpátky do Prahy, kde jsme po nedlouhém kroužení při čekání na volnou dráhu dosedli krátce po 16.hodině.

Musím konstatovat, že nás tento výlet oba naprosto nadchnul a jen jsme litovali, že jsme v Anglii nestrávili ještě nějaký ten den navíc. Určitě to nebyla náše poslední cesta na ostrovy, protože do budoucna máme v plánu navštívit ještě Skotsko a Irsko. Vzhledem k více než lákavým cenám letenek jsme dokonce uvažovali nad tím, že bychom jeden výlet zrealizovali ještě v září, ale Radka oproti původním předpokladům už od září nastupuje do zaměstnání, tak si necháme další objevování severozápadního koutu Evropy na jindy.
Navíc, ještě něco se u nás minulý týden změnilo, ale o tom až příště … :-)

Tady je fotogalerie z našeho výletu do Anglie - http://anglie.pavelj.cz/
Zde jsou dvě sestříhaná  videa:
Oxford a Gloucester
Wales a jihozápad Anglie

A zde je krátké vyprávění na Radčině blogu

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>