Září 2009
P Ú S Č P S N
« Srp   Říj »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930  

Kehlstein - vzhůru do Orlího hnízda

Kehlsteinhaus - Orlí hnízdo a panorama Berchtesgadenských AlpAlpy, coby jedno z nejvýzmnamnějších evropských pohoří, zatím na svých cestách dost opomíjím, nepočítám-li několik přejezdů směrem na Balkán či Apeninský nebo Pyrenejský poloostrov. Letos jsem chtěl tuto skutečnost alespoň malinko pozměnit, ale vzhledem k tomu, že se naše rodina v srpnu rozrostla o další kokří přírůstek, nebylo možné vyrazit do Alp v takovém rozsahu, jaký jsem na začátku léta původně plánoval. Návštěva pohoří, které se táhne od francouzské riviéry až k Vídni, se tak nakonec omezila pouze na jeden celodenní výlet. Vybranou oblastí se staly tzv.Berchtesgadenské Alpy, které leží na rakousko-německém pomezí jihozápadně od Salzburgu. Naším cílem se stala oblast nad městem Berchtesgaden, kde pod vrcholem 1834m vysoké hory Kehlstein leží horská chata, která byla před 71 lety vybudována jako horské sídlo nacistického vůdce Adolfa Hitlera.

Do Německa jsem nakonec vyrazil jenom s Davidem, neboť se ukázalo být rozumnější nechat psi (obzvlášť malinkou Tinu) doma a navíc měla Radka stejně na odpoledne objednané zákazníky s anglickým kokršpanělem na stříhání. Vyrazili jsme po trase Planá-Č.Budějovice-Linec-Salzburg, což představovalo nějakých 309km, které jsme zvládli zhruba za 3 hodiny 40 minut. Jojo, ”dé trojka” nám tu holt chybí jako sůl. Z Lince do Salzburgu už cesta ubíhá trochu jinak než to courání po jihu Čech…
Za Salzburgem jsme brzy sjeli z dálnice a po několika kilometrech jsme překročili i rakousko-německou hranici. Podél křišťálově čisté říčky Königseeache jsme se dostali až do vesničky Unterau, kde jsme konečně odbočili do hor. Během několika kilometrů jsme rázem po klikaté silnici plné serpentin vystoupali o nějakých 450 metrů výš a v nadmořské výšce 943m se před námi objevilo místo zvané Obersalzberg - jedno z nejvyhledávanějších turistických míst v německé části Alp obklopené loukami, pastvinami, hlubokými lesy a samozřejmě skalnatými alpskými vrcholky, které mnohdy dosahují výšek hodně přes 2000m. Jakkoliv je krásná zdejší příroda, nikdo z návštěvníků nemůže opomenout fakt, že historie Obersalzbergu je neodmyslitelně spojována s nacistickým totalitním režimem, neboť ve 30.letech 20.století si zde několik pohlavárů včetně Adolfa Hitlera zřídilo své horské rezidence.

Výhled pod vrcholem KehlsteinuMy jsme zatím ponechali stranou pohnutou historii Obersalzbergu a odbočili jsme na horskou silnici, která stoupá v příkrém svahu horského masívu až do nadmořské výšky 1540m a nikoliv neprávem nese trefné uznačení Panorama Strasse. Úžasné vyhlídky na horský hřeben Untersberg rozhodně stály za krátkou zajížďku i za těch 6,50 Euro, které se dole pod silnicí platí. Po pravé straně se nad našimi hlavami také poprvé objevil vrcholový hřeben skalnaté hory Kehlstein, na jejímž okraji byla velice dobře patrná silueta horské chaty Kehlsteinhaus alias Orlího hnízda, na kterou jsme v další fázi našeho výletu hodlali vystoupat. Chvíli jsme řešili, jakým způsobem na chatu vylezeme - měli jsme hned několik možností: jednak jsme mohli zahájit výstup už na Panorama Strasse, neboť odsud až na parkoviště pod chatou vedl lesem turistický chodník. Další možností bylo vylézt nahoru po turistické stezce z Obersalzergu, což ovšem představovalo překonání znatelně větší vzdálenosti anebo jsme se mohli nechat z Obersalzergu vyvézt nahoru turistickým autobusem. Vzhledem k překvapivě bídné kvalitě tamního turistického značení a vzhledem k časovým možnostem jsme nakonec zvolili třetí možnost a tak jsme po nezbytné fotopřestávce zamířili zpátky dolů do Obersalzebergu.

Jak už jsem zmínil, Obersalzeberg býval po jistou dobu horským útočištěm pohlavárů nacistické Třetí říše. Samotný Hitler se po svém propuštění z vězení (20.12.1924) po neúspěšném státním převratu uchýlil do města Berchtesgaden, které leží asi pět kilometrů severozápadně od Obersalzebergu dole v údolí. O čtyři roky později se dozvěděl, že právě v nedalekém Obersalzebrgu je k pronajmutí malá usedlost Haus Wachenfeld, kterou znal velmi dobře ze svých procházek. Tunel k výtahové šachtěOd majitelky paní Winterové si nakonec usedlost skutečně pronajal za 100 říšských marek měsíčně a v nájmu zůstal až do 26.6.1933, kdy dům po mnoha nákladných renovacích odkoupil za 40 000 říšských marek. Po vzoru svého vůdce si v Obersalzebargu zřídili své rezidence také maršál Göring, vedoucí stranické kanceláře Bormann a později také dvorní hitlerův architekt Speer.
V roce 1936 byl Haus Wachenfeld přebudován na Berghof. Rezidence se stala místem konání mnoha diplomatických jednání a v Obersalzebergu se objevovala jedna státní návštěva za druhou. V témže roce byl tajemník Borman natolik uchvácen výstupem na horu Kehlstein, že se začal zabývat myšlenkou zpřístupnit tento vrchol vybudováním široké silnice na severním svahu hory. O rok později svůj plán ještě zdokonalil, když přišel s myšlenkou vybudovat svému vůdci pod vrcholem hory trvalou stavbu - Orlí hnízdo, která by sloužila jako čajovna a zároveň jako klidná horská rezidence.
Realizace stavby rezidence se ujal prof.Fick, zatímco silnici dostal na starosti Dr.Todt. V dubnu 1937 bylo rozhodnuto vybudovat silnici nikoliv na severním, ale na jižním svahu hory Kehlstein, který byl o něco přístupnější. Silnice měla končit pod skalní stěnou, odkud měl nahoru vést nahoru do rezidence podzemní výtah. Celý projekt byl nakonec realizován v rekordně krátké době. Technicky ojedinělá 6,5 km dlouhá silnice o šířce 4m překonává převýšení 700m. V příkrém skalnatém svahu bylo třeba vybudovat pět tunelů o celkové délce 277m a pouze jednu jedinou 180ti stupňovou serpentinu, což je u podobných staveb poměrně unikátní.
Souběžně se stavbou silnice probíhala také stavba samotného Orlího hnízda, 124m hluboké výtahové šachty a také tunelu vedoucího od konce silnice nitrem hory až k výtahové šachtě. U vstupu do výtahu byla ještě vybudována čekací místnost s kopulí o maximální výšce 6,5m. Celý projekt Kehlstein byl nakonec dokončen napodzim roku 1938.
Vrchol Kehlsteinu (1834m)25.dubna 1945 byly všechny stavby nacistických pohlavárů v Obersalzbergu zničeny během náletu britské 318.perutě Lancaster. Pouze Orlí hnízdo na vrcholu Kehlsteinu se zasáhnout nepodařilo. Po válce byla bývalá Hitlerova rezidence zpřístupněna veřejnosti a budova začala fungovat jako horská restaurace. V roce 1999 bylo v Obersalzergu otevřeno muzeum “Dokumentationszentrum Obersalzberg“, které je zaměřeno na historii tohoto zajímavého místa a speciálně na období nacistické diktatury.

V těsné blízkosti muzea se v současné době nacházejí tři velká parkoviště, která jsou určena pro návštěvníky Orlího hnízda a nesou anglické označení ”Eagle’s Nest”. Bohužel další značení je docela chabé, takže bezprostředně po příjezdu vůbec nebylo patrné, odkud odjíždějí k Orlímu hnízdu autobusy, případně kudy se lze vydat nahoru pěšky. Němci, ač vyhlášení perfekcionalisté, tady rozhodně selhali. Zlatý Klub českých turistů :-) . Naštěstí jsme u parkoviště označeného jako No.1 po chvíli hledání zahlédli ceduli směřující k místnímu malému autobusáku, takže jsme místo odjezdu nakonec zdárně objevili - nachází se tak trochu ukryté právě pod parkovištěm č.1. Nahoru k Orlímu hnízdu odjíždí každých 25 minut celkem šest autobusů - zpáteční jízdenka stojí 15 Euro, jednosměrná 13 Euro. Jízdenky se prodávají na konkrétní čas a do konkrétního autobusu (v našem případě č.2).
Autobusy jezdí nahoru po Kehlsteinstrasse - tedy po té unikátní silnici z roku 1938 s pěti tunely. Silnice je pro ostatní vozidla uzavřená a dokonce na ni nesmí ani pěší. Vyjímkou je pouze nejspodnější úsek u Obersalzbergu, než se po cca 1,7km stezka pro pěší a cyklisty od silnice oddělí. Autobus jede chvíli lesem, ale brzy se nejdříve po pravé straně a po projetí vracečky i po levé straně objeví úžasná alpská panoramata s jezerem Königsee. Samotný výjezd trvá necelou půlhodinu a autobus končí až na parkovišti pod skalní stěnou Kehlsteinu u vstupu do tunelu. Nahoře na skále se tyčí silueta Orlího hnízda.
Tady je profil celé trasy autobusu:

Trochu nešťastná mi kromě značení přišla i organizace na parkovišti. Aby se zabránilo tlačenicím při zpáteční cestě, musejí si všichni návštěvnící nejdříve zvolit podle cedule čas odjezdu, který je následně u přepážky vyznačen razítkem na jízdenku. Samozřejmě po kontrole, je-li ještě ve vybraném spoji volná kapacita. To je sice fajn, ale člověk dopředu dost těžko odhadne, jak dlouho se nahoře zdrží. Například za námi odhadovanou hodinu navštívit Orlí hnízdo, vylézt na vrchol Kehlsteinu a ještě se u toho kochat panoramaty prostě nelze :-) . Ale jízdenku jsme si museli chca nechca označit stejně jako ostatní návštěvníci. Potom už jsme mohli vstoupit do tunelu, který vede k výtahové šachtě a jehož stěny jsou obložené mramorovými bloky z Kälbersteinu. Mezi těmito bloky je dvoucentimetrová spára, která je vyplněna červenou maltou, aby ladila s barvou mramoru. Oproti venkovnímu parnu bylo v tunelu dost chladno a na stěnách i podlaze byla patrná kondenzace - systém vytápění projekční kanceláře Umstaetter zřejmě již leta nefunguje…

Vzhledem k tomu, že nahoru dorazilo naráz šest plných autobusů, byla v tunelu před vstupem do výtahu docela dlouhá fronta. Naštěstí zdviž pojme najednou 15 lidí, takže to čekání nebylo zase tak hrozné. Kehlsteinhaus - Orlí hnízdoAlespoň jsme si mohli prohlédnout čekací místnost, která se nachází vpravo za tunelem a svým vzezřením spíš připomíná nějakou kryptu. Kopulovitý strop o průměru 7m je obložen mramorem vytěženým v Ruhpoldingu a jednotlivé kvádry jsou zde oproti tunelu spojené bez malty. Výtah s plochou 23m je kapitolou samou pro sebe - zrdcadla, pohodlné pohovky, decentní lustr, zkrátka luxus. Zdviž se pohybuje rychlostí 3m/s a převýšení 124m takto zvládá za 41 sekund.

Konečně se otevřely dveře a byli jsme přímo v Orlím hnízdě. Hned jsme zamířili na úžasnou vyhlídkovou terasu, kde si mohou návštěvníci dopřát nějaké to občerstvení. Vzhledem k tomu, že jsme trefili velice pěkné počasí, byla vyhlídka naprosto úžasná. Na jedné straně masív Untersberg, na druhé straně jezero Königsee a nad ním v mracích schovaný vrchol masívu Watzmann - Mittelspitze (2713m), za ním Hochkalter (2607m) a na druhé straně za jezerem Gosser Hundstod (2594m). Úžasná scenérie.

Jak už jsem se ale zmínil, Orlí hnízdo nestojí na úplném vrcholku hory Kehlstein. K tomu bylo třeba ještě popojít pár set metrů a vystoupat na nevysoké kamenné návrší, které bylo v brzkém odpoledni obsypané turisty z celého světa. Nakonec jsme se i my protlačili až na vrchol, abychom mohli pořídit nějaké to foto a dopřát si ten slastný pocit z “těžce” dobytého alpského vrcholu. Další desítky minut jsme pak trávili střídavě kocháním užasnými alpskými scenériemi a hledáním ideální pozice pro pořízení co nejlepšího záběru Orlího hnízda. V tu dobu už nám také ujel námi vybraný autobus zpátky do Obersalzbergu, což nás ale nechalo vcelku klidnými. Alespoň jsme se nemuseli stresovat kvůli času.

Orlí hnízdo ze spodní stranyPřed sestupem zpátky na parkoviště jsme si krátce prohlédli interiér Orlího hnízda včetně zajímavých plánů celé stavby, které jsou umístněné hned vedle vchodu do výtahu. Dolů pod skalní stěnu jsme ale nejeli zdviží, nýbrž jsme použili klikatý chodníček, který je zajímavou variantou pro ty, kteří se nechtějí tlačit ve výtahu. Alespoň jsme si mohli Kehlsteinhaus prohlédnout i zespodu.
Na parkovišti jsme místo do autobusu zamířili na neoznačený (jak jinak) turistický chodník, který nás měl (alespoň podle GPS) dovést zpátky k autu do Obersalzbergu. Přístroj naštěstí nelhal. Pěší sestup nám trval plnou hodinu a půl - ještě že nás to nenapadlo šlapat i nahoru. To převýšení je skutečně enormní a chodník má poměrně drsný sklon. Však jsme jej brzy také cítili v nohách. Cestou jsme potkali i několik nadšenců, kteří se rozhodli k Orlímu hnízdu nebo alespoň k výtahu vyšlapat na kole, což je docela zajímavá varianta k cestě autobusem, ovšem až po řádném tréninku! Nicméně pro sešup dolů na parkoviště je kolo naprosto ideálním dopravním prostředkem!

Naposledy jsme se ještě na jednom z palouků ohlédli za majestátním masívem Kehlsteinu s nepřehlédnutelnou siluetou restaurace, která se ztrácela v ostrých paprscích Slunce sklánějícho se čím dál více k okolním alpským vrcholkům, a před šestou hodinou jsme zdárně dorazili na parkoviště k autu. Po serpentinách jsme ještě zamířili do nedalekého Berchtesgadenu a potom už směr Rakousko-Salzburg-Linec a domů. Byl to docela zajímavý celodenní výlet, který můžu vřele doporučit!

Na závěr doplním, že kompletní fotogalerii z Orlího hnízda nejdete zde - http://kehlstein.pavelj.cz/

A zde je ještě mapa Kehlsteinstrasse:

A mapa naší cesty do Obersalzbergu je zde.

1 comment to Kehlstein - vzhůru do Orlího hnízda

  1. MarijaKes
    Listopad 19th, 2015 v 10:35 pm

    Nádherné fotky z Kehlsteinu.Měli jste překrásné počasí. My jsme na tom byli letos hůře, ale naštěstí alespoň neprselo. Ovšem pro mlhu jsme nic neviděli. Děkuji za krásný zážitek na vašem blogu.

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>