Zpracování videa ve formátu AVCHD

Video ve vysokém rozlišení se pomalu ale jistě stává standardem v oblasti televizní zábavy a ruku v ruce s tímto novým fenoménem jde kupředu také vývoj videokamer. Nejnovějším trendem v této oblasti jsou modely, které ukládají záznam na digitální paměťová média ve formátu AVCHD (Advanced Video Codec High Definition). Tento nový formát je výsledkem spolupráce firem Sony a Panasonic a umožňuje uložit video ve vysokém rozlišení na pevný disk, paměťovou kartu nebo DVD. Pro ukládání a následné čtení záznamu je použit kompresní kodek MPEG-4 AVC/H.264. Tento kodek (=softwarové kódování [zápis při záznamu] a následné dekódování [čtení při přehrávání] obrazu) můžeme směle označit za následníka klasického formátu mpeg4 a jeho známějších variant DivX a Xvid. AVCHD však používá formát obrazu 1080i, což představuje rozlišení 1920×1080 (Full HD) nebo případně 1440×1080 (anamorfní Full HD - viz.dále) a maximální datový tok 24Mbit/s. Problém, se kterým se dnes mnoho uživatelů AVCHD kamer potýká, je především zpracování pořízených dat - tj. ukládání záznamů na příslušná média s možností přehrávaní ve stolním přehrávačí případně v PC. Protože se poslední dobou zpracováním Full HD videa zabývám, rozhodl jsem se své poznatky trochu shrnout.

Pro potřeby tohoto článku jsem v době sněhové nadílky pořídil asi 20 minut záběrů ve formátu AVCHD v rozlišení 1080i50 (pro jistotu upřesním, že se jedná o prokládané video s rozlišením 1920×1080 při použití 50 půlsnímků za vteřinu). Pomocí programu dodaného na instalačním CD společně s kamerou jsem všechny záběry přetáhnul pomocí USB kabelu do počítače. Každý záběr představuje v PC jeden soubor s příponou M2TS. Mým cílem je kromě sestříhání těchto záběrů export finálního videa do takového formátu a na takové médium, abych ho mohl v plné kvalitě - tedy ve Full HD přehrát na TV.
Výsledný produkt, tedy sestříhaný krátký dokument o naší zasněžené zahradě, na které si hrají naši psi , chci přehrát ve stolním blu-ray přehrávači Sharp BD HP21 a také v počítači, kde mám stále svoji oblíbenou mechaniku LG GGV-H20L. Další možností, kde lze výsledný produkt přehrát, je konzole PS3, ovšem tuto variantu jaksi nemám (z pochopitelných důvodů) kde vyzkoušet. Ve výčtu hardwarových možností samozřejmě chybí jakýkoliv DVD přehrávač, protože ten zkrátka a jednoduše přehrávat video ve vysokém rozlišení neumí. Nicméně nezatracujme DVD média, ta se nám ještě budou i pro HD video hodit!

Zpracování videa AVCHD

V souvislosti se zpracováním AVCHD bohužel musím zmínit jednu nezanedbatelnou podmínku a tou je dostatečně výkoný počítač. Pokud nevlastníte minimálně dvoujádrový procesor a alespoň 2GB RAM, můžete na zpracování AVCHD videa zapomenout.
Naopak u AVCHD videa ušetříte trochu místa na disku, protože hodina záznamu v AVCHD s datovým tokem 15Mbit/s zabere cca 8GB oproti 12GB záznamu v nesrovnatelně horší kvalitě ve standartním rozlišení z kazety miniDV!!! Na to že HD obraz obasuje pětkrát tolik pixelů, je to výsledek naprosto neuvěřitelný a jen dokazuje výkonost zvoleného kodeku. Jenomže o to výkonější zase musí být počítač, aby stíhal video při přehrávání včas dekódovat tak, aby obraz šel plynule.

Anamorfní formát obrazu - 1440×1080 vs. 1920×1080

Ještě než se pustím do samotného popisu, upřesním jeden technický detail, který je předmětem mnoha internetových diskuzí s mnoha nesmyslnými závěry a domněnkami:
Mnoho uživatelů AVCHD (i HDV - tedy páskových) kamer se pozastavuje nad tím, že jejich přístroj neukládá video v plném rozlišení, ale v jakémsi podivném formátu 1440×1080. Není to žádný podfuk výrobců, ale tzv. anamorfní formát obrazu, který je používán pro ukládání videa na záznamové médium. Samotná kamera totiž skutečně snímá obraz v plném rozlišení (1920×1080), ale při ukládání je každý snímek (nebo půlsnímek) ukládán komprimovaně - předmětem této koprese jsou jednotlivé pixely (představme si je jako malinké čtvetečky), které společně tvoří celkový obraz. Tyto pixely se ukládají zúžené, jako bychom je ze strany zmáčkli. Každý snímek s takto zmenšenými pixely pak na disku (či paměťové kartě) zabírá méně místa. Ač by se to tak mohlo podle specifikace zdát, uložený snímek neobsahuje 1440 horizontálních pixelů, ale stále 1920, byť “smrsknutých” do aktuální šíře pouze odpovídající rozměru 1440px.
Ovšem do hlavičky souboru se již při zápisu uloží důležitá vstupní informace o správném poměru stran - video ve vysokém rozlišení totiž existuje jenom a pouze s poměrem stran 16:9. Při dekódování (přehrávání) uloženého videa díky tomu dojde k jakési “rekonstrukci” jednotlivých pixelů, kterým se vrátí původní čtvtercový tvar. Jenotlivé snímky, ze kterých se video skládá (případně půlsnímky) se opět “natáhnou” do své původní velikosti tak, jak byly nasnímány, tedy se šířkou odpovídající 1920 pixelům.
Malý test nám budiž důkazem - do libovolného střihového porgramu si načteme záběr z AVCHD kamery. Tento záběr se nám indikuje jako 1440×1080, H264. Natáhneme tento záběr do časové osy, najedeme posuvníkem někam do jeho střední části a uložíme akuální snímek na harddisk. Třeba ve formátu BMP. Teď si obrázek libovolným grafickým editorem nebo prohlížečem otevřeme a ejhle - rozměry obrázku jsou 1920×1080!!!! Navíc když obrázek dostatečně nazoomujeme, zjistíme, že se skládá z pěkných pravidelných čtvercových pixelů….
Ale proč o anamorfním formátu píšu - při zpracování v některých programech (Premiere, Vegas) je třeba předem zvolit příslušné nastavení projektu, případně pokud chceme vytvářet složitější strukturu u Blu-ray disků, je třeba zachovávat příslušné nastavení u exportů. Ale o tom podrobněji níže.

Software

Pro zpracování videa použiju dvě různé softwarové cesty: jednak mám k dispozici programový balík od firmy Adobe - tj.Premiere, Media Encoder a Encore, vše ve verzi CS4. Jejich použití v případě sedmi minutového videa, které chci ukládat na zapisovatelné médium samostatně tj. bez bonusů, menu a pod., je zbytečně složité a neekonomické, nicméně já tento programový balík používám a myslím, že nebude na škodu, když si právě na těchto programech ukážeme, co se videem během cesty z kamery na Blu-ray (nebo DVD) děje.
Dále tu mám mnohem dostupnější a mnoha amatérskými kameramany oblíbenější software Pinnacle Studio ve verzi Ultimate Collection 14 HD. Přiznám se, že Pinnacle Studio příliš v oblibě nemám, byť je spousta úkonů spojených se střihem právě v tomto programovém balíku řešena jednodušeji a elegantněji než v Adobe Premiere. Podle mého názoru je to ale někdy až příliš na úkor možností uživatele. Ale pro účel zpracování AVCHD videa se Pinnacel Studio bude také hodit.
Pro zpracování HD videa samozřejmě existují i další střihové programy - např. Sony Vegas nebo Ulead VideoStudio Pro X2 , ale já už jsem si za těch deset let, co zpracovávám video, na Premiéru a její programové rozhraní dost zvykl, takže ostatním softwarové produktům už nevěnuji tolik pozornosti.

Zpracování videa - varianta 1,střih v Adobe Premiere a výsledkem bude Blu-ray disk

Samotným střihem videa se nechci v tomto článku zabývat, proto tuto pasáž vezmu trochu stručněji. Po spuštění programu Adobe Premiere CS4 zvolíme možnost “New project” (Premieru mám jenom v angličtině, češtinu jsem zkoušel a moc jsem ji nerozumněl ) a vybereme libovolný název a umístnění našeho díla. V následujícím okně nás čeká důležité nastavení - musíme si vybrat formát našeho projektu. Adobe Premiere ve verzi CS4 disponuje předvolbou AVCHD - tuto možnost rozbalíme a v dalších dvou položkách zvolíme typ záznamu, který máme nastavený v kameře - buď 1080i (prokládaný obraz s půlsnímky používá drtivá většina videokamer) nebo 1080p (neprokládaný obraz s celými snímky - u některých kamer lze tento typ záznamu navolit v menu). Po dalším rozkliknutí máme před sebou finální možnosti - můžeme náš projekt zpracovávat v plném nebo anamorfním formátu - obě varianty jsou k dispozici se dvěma variantami snímků nebo půlsnímků za vteřinu. Volba mezi plným a anamorfním formátem není zase tak důležitá neboť výstup na TV či monitoru počítače bude tak nebo tak Full HD - tedy 1920×1080. Jenom pokud zvolíme jednu variantu, tak už je ideální držet se daného formátu po celou dobu zpracování, abychom nemuseli obraz zbytečně přepočítávat a zdržovat se tím.
Moje kamera ukládá video anamorfně s frekvencí 50 půlsnímků za vteřinu, tudiž volím typ projektu AVCHD -> 1080i -> AVCHD 1080i25 (50) Anamorphic.

Adobe Premiere - volba formátu projektu

Po potvrzení volby se otevře střihové prostředí Premiery. Jestli máme formát našeho projektu nastavený správně, zjistíme velice jednoduše: stačí natáhnout do časové osy jakýkoliv AVCHD záběr a po stisknutí klávesy “Eneter” by se mělo video bez přepočítávání okamžitě přehrát. Pokud máme formát nastavený špatně, objeví se nad záběrem v časové ose červený pruh, který indikuje potřebu video nejdříve přepočítat.
Jak už jsem uvedl výše, samotným střihem videa a zvuku se zabývat nebudu, neboť zde není oproti standartnímu rozlišení v podstatě žádný zásadní rozdíl, kromě mnohonásobně vyšších nároků na hardware počítače. Zkrátka následuje import záběrů, otrimování, poskládání za sebe, občas použití někajého toho přechodu atd. Výsledkem je v mém případě sestřih dlouhý 7:14 min.

Pokud jsme se svým dílem spokojeni, projekt uložíme a Premiere zavřeme. Už ji nebudeme potřebovat. Další operace se bude dít v programu Adobe Media Encoder CS4. Ten byl dříve implantován přímo do Premiery, ale v posledních verzích se tento program osamostatnil a slouží jako univerzální (poměrně kvalitní) převodník mezi (téměř) všemi nejdůležitějšími formáty.
Media Encoder coby jakýsi “potomek” Premiery s tímto střihovým programem výborně spolupracuje, proto není třeba v Premieře provádět žádné výpočty (pro laiky upřením, že všechny přechody, titulky a efekty se musejí po umístění na časovou osu před finálním exportem vypočítat). Vše si obstará Encoder. V menu vlevo nahoře vybereme volbu “Soubor” (hele Encoder je v češtině, doteď jsem si toho ani nevšimnul ) a v ní geniální položku “Přidat sekvenci Premiere Pro…”. V následné volbě vybereme v levém sloupci soubor s naším projektem a vpravo se nám otevře seznam sekvencí, které tento projekt obsahuje (v našem případě jednu) včetně případných adresářů, do kterých jsme si v Adobe Premiere rozčlenili jednotlivé záběry.

Adobe Media Encoder - volba sekvence z Adobe Premiere

Potvrdíme volbu a otevře se nám okno Encoderu se zvolenou sekvencí. Teď musíme vybrat formát výstupu a příslušnou předvolbu daného formátu. Protože se u AVCHD jako transport stream používá MPEG2, je volba “MPEG2 Blu-Ray” po rozliknutí šipky ve druhém sloupci zleva logicky tou nejlepší volbou. Ve vedlejším sloupci je dále třeba specifikovat přednastavení - pro náš účel máme dvě možnosti: “1440×1080i25 vysoká kvalita” nebo “HDTV 1080i25 vysoká kvalita”. Opět záleží, jestli jsme náš projekt začali zpracovávat anamorfně nebo v plném rozlišení. Já tedy volím “1440×1080i25″. Stačí opět rozkliknout šipku na kraji sloupce. Když klineme na vybranou předvolbu, otevře se nám okno s podrobnějším nastavením, kde tuto volbu můžeme lépe přizpůsobit naším konkrétním požadavkům. Především v záložce “video” můžeme měnit nastavení výsledného datového toku, případně má-li být počítán s konstatní hodnotou (CBR - ovšem výsledný soubor bude zbytečně velký) nebo má-li být datový tok variabilní (VBR) a přizpůsobovat se jednotlivým scénám (vyšší tok při pohybu, nižší tok při statickém obrazu). Zde jsou ještě možnosti “VBR, 1 průchod” a “VBR, 2 průchody”. Pokud bude počítač proměnný datový tok (VBR) počítat dvakrát (2 průchody), dosáhne nejideálnějšího výsledku v poměru kvalita/datový objem. Pro mé 7 minut dlouhé video ale bohatě stačí VBR s jedním výpočtem. Datový tok nechávám na hodnotách - minimum 25, cíl 30  a maximum 35 Mb/s.
Důležité je také nastavení zvuku v záložce “Audio”. Nezapomínejme, že součástí našeho videa bude také zvuk, který zabere určité nezanedbatelné byť oproti videu nepoměrně menší místo na výsledném médiu. V této fázi můžeme zvuk ponechat v nekomprimované podobě (PCM) anebo rovnou provedeme převod do objemově šetrnějšího Dolby Digital - v mém případě volím druhou možnost s datovým tokem 192kb/s. Zajímavá je pro nás v této fázi ještě záložka “Multiplexer” - tady si můžeme vybrat jestli obraz a zvuk rovnou spojíme do jednoho souboru (Multiplexing TS) nebo zda obě složky vyexportujeme zvlášť (Žádná). Já mám rád zvuk i obraz pěkně odděleně, takže multiplexovat zatím nebudu.
Toť vše, okno s nastavením můžeme zavřít. Protože jsem v aktuální předvolbě změnil nastaní zvuku, indikuje se mi v prostředním sloupci jako “Vlastní”. Že takto nastavenou předvolbu můžu libovolně pojmenovat a uložit pro použití s dalšími výtvory asi nemusím zdůrazňovat. Teď už stačí pouze vpravo dole stisknout tlačítko “Spustit frontu” a Media Encoder začne z mojí sekvence vypočítávat dva výsledné sobory - zvuk a obraz, včetně všech přechodů a titulků, které jsem v Premieře navolil. Konkrétně můj 7:14 min. dlouhý film trvá přepočítat přesně 7 minut 49 sekund, tedy celý proces běží zhruba 1:1. To není špatný čas když uvážíme, že AVCHD používá konstatní datový tok, zatímco pro potřeby Blu-ray přepočítáváme výsledný obraz z proměnným datovým tokem. Na druhou stranu ne nadarmo v útrobách mého počítače pracuje čtyřjádrový procesor :-) .

Výsledkem dosavadní činnosti jsou tedy dva soubory - názevsouboru.m2v (obraz) a názevsouboru.ac3 (zvuk v Dolby Digital). Teď z těchto dvou soborů musíme udělat Blu ray strukturu, čili musíme disk naautorizovat. Tento proces provedeme v dalším programu z balíku Adobe - Encore CS4. Uznávám, že pro tento primitivní projekt je Encore zbytečně složitý, ale pojďme se přesto v krátkosti podívat, jak funguje. Pro vytváření složitějších struktur (jak u DVD tak u Blu-ray disků) je neocenitelný!
Spustíme tedy Adobe Encore a zvolíme opět (jak jinak) volbu “New Project”. V následujícím okně nastavíme “Authoring mode” na “Blu-ray”, “Codec” na “MPEG-2″ a “Dimensions” podle toho, jestli jsme enkódovali video v anamorfním formátu 1440×1080 nebo ve fullHD 1920×1080. Po potvrzení našeho nastevní si Encore sám provede zbývající nastevení projektu.

Adobe Encore - nastavení projektu

Nyní se v záložkách pod hlavním menu vlevo nahoře přepneme na volbu “Project” a do levého horního pole naimportujeme obraz a zvuk našeho filmu. Provedeme to klinutím pravým tlačítkem myši uprostřed tohoto pole a z vyskočivší nabídky zvolíme “Import As” -> “Asset”. V adresáři, do kterého jsme si uložili náš film vybereme postupně oba výsledné soubory - tedy *.m2v a *.ac3. Encore si je načte, otestuje a vyhodnotí, zda je bude třeba ještě nějak přepočítávat. V našem případě by se vpravo vedle obou souborů mělo objevit “Don´t Transcode” - POZOR, nikoliv u “DVD Transcode Settings”, ale více v pravo u “Blu-ray Transcode Settings”!. Nyní musíme založit novou časovou osu - Timeline. Docílíme toho kliknutím pravým tlačítkem myši na název souboru s videem, rozbalením nabídly “New” zhruba uprostřed vyskočivšího menu a volbou “Timeline”. V dolním poli se nám objeví časová osa obsahující video, na které jsme kliknuli. Pod toto video přetáhneme do řádku s indikací “Audio 1″ naši zvukovou stopu. Časová osa je hotová - jako další položka se nám objevila i v levém horním poli. Když na ni v tomto poli klikneme levým tlačítkem, objeví se vpravo nahoře podrobné nastevení této časové osy - pro nás jsou důležité některé položky: u “End action” nastavujeme, co se má stát, až se časová osa přehraje. V našem případě necháme disk zastavit, tudíž zvolílme možnost “Stop”. Stejnou volbu zvolíme u “Menu Remote” - náš disk žádné menu mít nebude, proto když uživatel zvolí na ovladači tuto volbu, disk se zastaví.
Ještě si všimneme, že u ikony časové osy v levém horním poli se objevila malinká šipka - ta indikuje automatickou volbu “Set as First Play” - tato položka se po načtení disku do přehrávače spustí jako první.
Teď můžeme přejít na záložku “Build”. V pravém horním poli se nám zobrazuje podrobnější nastavení celého disku. Můžeme tu vyplnit jeho jméno, zkontrolovat položku “First Play” a volby “Override” i “Title Buton” nastavíme na “Stop”. Teď ještě náš projekt zkontrolujeme - Encore totiž obsahuje geniální funkci “Check Project” (v menu File téměř až úplně dole), která nám ověří, jestli někde nezůstal “volný konec” nebo něco špatně nadefinováno tak, že by přehrávač v některé fázi používání našeho disku nevěděl, co má dělat! Pokud kontrola proběhne bez chyb (v tomto primitivní projektu v podstatě ani nemá co najít ), tak můžeme přejít k vytvoření disku. U volby “Output” si vybereme, jestli chceme pouze zapsat data do vybraného adresáře, jestli chceme vytvořit image disku nebo jestli budeme rovnou data vypalovat. Já volím vždy “Blu-ray Folder”, tedy zápis dat v příslušné struktuře do vybraného adresáře.
Hotovo - vytvořený Blu-ray disk si můžeme v počítači zkontrolovat a pokud funguje podle našich představ (a on funguje), tak můžeme data vypálit (připomínám souborový systém UDF 2.5!!!). Máme vytvořený plně funkční Blu-ray disk, který lze bez problémů přehrávat ve stolním přehrávači i v PC. 7:14 min. dlouhý film zabírá 1,4GB.

Zpracování videa - varianta 2,střih v Pinnacle Studio HD 14 a výsledkem bude Blu-ray disk

Pro zpracování krátkého domácího videa je používání programového balíku od Adobe zbytečně složité. Uživatel má podle mého názoru sice trochu širší možnosti (např. s importem grafiky z Phtoshopu po jednotlivých vrstvách lze dělat spoustu “psích kusů”), ale zase Pinnacle Studio nabízí jednodušší rozhraní a snadnější dosažení vytyčeného cíle, byť s omezenějšími manévrovacími schopnostmi. OK, nemám Studio rád, ale Blu-ray disk v něm vytvořím.
Oproti Adobu je výhodou Pinnaclu, že se všechny operace odehrávají v jednom programu. Nemusíme zbytečně volit formát našeho projektu, protože Studio si ho nastaví samo podle importovaných záběrů. Ty do časové osy jednoduše přetáhneme myší. Opět se nebudu zabývat střihem - zkrátka jsem natahal záběry do projektu v libovolném pořadí, ořezal jsem je a pospojoval je některým z tisíce pinnaclovských přechodů.
Přechodem na záložku “Export” zároveň rovnou přecházím k vytvoření finálního disku. U položky “Typ disku” nastavím “Blu-ray Disk” a “Kvalitu videa” nechám na hodnotě “Nejvyšší kvalita”. Vzhledem k tomu, že bych se rád o exportu dozvěděl trochu víc, nezbývá mi, než kliknout o něco níže na tlačítko “Nastavení”. Ne že bych se v otevřeném okně dozvěděl něco zvášť zajímavého, ale přece jen tu mám k dispozici ještě nějaké ty volby navíc. Od Pinnaclu v tomto směru holt nemůžeme čekat zázraky .
Co mě zajímá nejvíc, je datový tok výsledného videa. Ten je při použití nejvyšší kvality videa nastaven na 40Mb/s. Jednak je to zbytečně moc (jasně u 7 min. dlouhého videa mi to může být fuk) a hlavně vůbec není jasné, jestli se jedná o CBR nebo VBR. Obávám se, že jde výhradně o CBR (konstatní datový tok), což je při přednastavené hodnotě 40Mb/s pro výpočet výsledného obrazu opravdu zbytečně moc. Datový tok se dá změnit překliknutím volby kvality videa na “Vlastní”, ale ani u této volby si nejsem jistý, že Pinnacle Studio umí vypočítat obraz s variabilním datovým tokem! U delších projektů to může být dost závažný problém!

Pinnacle Studio - nastavení exportu pro Blu-ray

V okně “Nastavení” je ještě důležitá oblast nadepsaná “Nastavení média a zařízení” (vpravo dole). Zde je třeba nastavit cílové médium - v tomto případě na “BD 25GB” a “Typ obrazu” - pro potřeby aktuálního projektu “BDMV (MPEG2)”. Ve vedlejším poli “Nastavení vypalování” je dobré nastavit volbu na “Vypočítat obraz disku ale nevypalovat” pro snadnější kontrolu hotového projektu v počítači.
Tlačítkem OK ukončíme nastavení a na kartě “Export” už stačí pouze kliknout na volbu “Vytvořit obrázek” (opravdu duchaplný název tlačítka na spuštění výpočtu výsledného souboru ). Výsledkem je opět Blu-ray struktura, kterou lze vypálit a přehrávat na stolním Blu-ray přehrávači.
Pinnacle Studio lze samozřejmě použít pouze pro vytvoření jednoduché Blu-ray struktury - např. pro toho, kdo stříhá v Premiéře a nemá kompletní balík Adobe s programem Encore, případně mu Encore připadá zbytečně složitý. Do Pinnaclu lze rovnou naimortovat výsledný soubor *.m2v, jenom v případě audia opět Studio pokulhává - neumí totiž načíst zvuk v Dolby Digital. Zvuk z Premiéry je tedy třeba exportovat jako nekomprimované PCM. Pro vytváření disků se složitější strukturou - tj. obsahujících např. úvodní sekvenci, hlavní menu s několika volbami, další menu (např.kapitoly, nastavení s možností výběru zvukové stopy nebo titulků), hlavní film + bonusy + případná další videa (přechody mezi jednotlivými menu) atd. - je ale mnohem vhodnější Adobe Encore.

Zpracování videa - varianta 3, vytváříme AVCHD disk

Pokud natáčíme video ve vysokém rozlišení, nemusí být naše záběry distribuovány směrem ke koncovému divákovi (rodina, přátelé) nutně na Blu-ray disku! Existuje totiž varianta, kdy je možné AVCHD video (ať už sestříhané nebo v surovém stavu-ovšem správně zakódované) uložit na běžné DVD! Stačí vytvořit tzv. AVCHD disk! Na běžné jednovrstvé DVD médium (4,7GB) lze totiž uložit cca 30 minut a na dvouvrstvé médium (8,5GB) dokonce cca 64 minut videa ve Full HD! Bohužel AVCHD disk nevytvoříme pouhým kopírováním souborů z kamery, ale tento disk je třeba stejně jako Blu-ray vytvořit ve specifickém formátu s přesně danou strukturou!
Tato varinta má své nesporné výhody - jednak je to zatím cena a dostupnost DVD médií, dále jsou to širší možnosti přehrávání AVCHD disku neboť tento lze přehrát i pomocí běžných DVD mechanik v počítači, a v neposlední řadě to je zachování kvality obrazu ve vysokém rozlišení bez nutnosti použití technologie Blu-ray. Na druhou stranu musím upozornit, že pokud si chceme AVCHD disk přehrát v klidu obývacího pokoje na TV, lze tak učinit pouze pomocí stolního Blu-ray přehrávače - DVD přehrávače AVCHD disky přehrávat neumějí! Dokonce ne každý Blu-ray přehrávač umí AVCHD disk přehrát, nicméně ze strany výrobců je snaha tento formát svým uživatelům zpřístupnit pomocí upgradu firmware jednotlivých přístrojů. Další nevýhodou je nutnost použití některého ze střihových programů, které tento formát podporují. A tudíž opět nárok na poměrně vysoký výkon počítače.
Jak tedy AVCHD disk vytvoříme? Zde musím uznat, že oproti mé oblíbené Premiéře zabodovalo Pinnacle Studio Ultimate Collection 14 HD s plnou podporou formátu “AVCHD disk”. V mém případě, kdy chci na DVD uložit mé sedm minut dlouhé domácí video sestříhané v Adobe Premiere, si v Adobe Encoderu připravím stejný výsledný soubor s videem, jako v případě Blu-ray - tedy “MPEG2 Blu-Ray -> 1440×1080i25 vysoká kvalita”. Pouze zvuk je třeba nechat nastavený na PCM (kliknout na přednastavenou volbu, záložka “Audio” - viz.výše). Obojí naimportujeme do časové osy Pinnacle Studia (přetažením myší) a rovnou přejdeme na záložku “Export”. Druhou variantou je samozřejmě střih rovnou v Pinnacle Studiu bez nutnosti použití Adobe Media Encoderu (pro ty, komu na rozdíl od mě nevadí ve Studiu stříhat )
Pod záložkou “Export” nastavíme “Typ disku” na “AVCHD” a rozklikneme vobu “Nastavení”. Zde můžeme upřesnit cílové médium podle použitého DVD média (4,7GB nebo DL 8,5GB) a zkontrolovat datový tok (bohatě stačí 15Mb/s v rámci vlastního nastavení, necháme-li 17mb/s - “Nejvyšší kvalita” - nic hrozného se nestane, jen na DVD uložíme o pár desítek sekund videa méně). Dále doporučuji rovnou kliknout na volbu “Vytvořit obsah disku a pak zapsat na disk” a zavřít okno “Nastavení” klinutím “OK”. Dále je třeba vložit do DVD mechaniky médium, kliknout na tlačítko “Vytvořit obrázek” a počkat několik minut, bež budou data vyexportována a zapsána.

Pinnacle Studio - nastavení pro AVCHD disk

V mém případě jde DVD bez problémů načíst ve stolním Blu-ray přehrávači, v Blu-ray mechanice v PC i v DVD mechanice v notebooku. Disk je plně funkční a obraz v plném rozlišeni 1920×1080 je ve výtečné kvalitě! Kdyby mě chtěl někdo zkoušet, zda poznám, jestli je mé domácí video přehráváno v Blu-ray přehrávači z BD-R nebo DVD, nepoznal bych to!!!
Musím uznat, že export AVCHD disku z Pinnacle Studia 14 je skvělý! Je to výborná aleternativa pro uživatele AVCHD kamer, kteří nevlastní Blu-ray vypalovačku. Jak jsem zmínil výše, podpora výrobců stolních Blu-ray přehrávačů je jedním z pozitivů použití AVCHD disku v praxi neboť zaznamenané desítky záběrů nelze uchovávat na pevném disku kamery donekonečna. A přehrávat dlouhé, nezpracované video přátelům připojením kamery k TV také není úplně nejelegantnějším řešením.

Probral jsem tedy několik zajímavých jednoduchých možností, jak zpracovat video ve vysokém rozlišení v stále oblíbenějším formátu AVCHD. Netvrdím, že se jedná o postupy, které budou pro každého těmi nejlepšími a nejdokonalejšími, ale jsou to postupy, které mám vyzkoušené a které fungují.
V některém z dalších článků popíšu možnosti, kterak vytvořit funkční DVD/Blu-ray menu s několika tlačítky s indikátorem volby a kterak vytvořit trochu složitější strukturu DVD/Blu-ray disku, než jsem vytvářel pro potřeby tohoto článku.