Březen 2010
P Ú S Č P S N
« Úno   Srp »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Peru, po stopách Inků, část 2. - Cuzco

Cuzco, Plaza de Armas!Na konci článku je 7 minut dlouhé video!
Přistání v Cuzcu má své neopakovatelné kouzlo. Letadlo se vnoří mezi okolní andské vrcholky a závěrečná fáze letu probíhá v uzavřeném údolí, na jehož konci se najednou objeví strmé svahy hustě poseté baráčky, široké avenidy pulzující ranním životem a než se člověk naděje, tak s ním ten ocelový kolos drcne o přistávací dráhu.

Protože dosedáme na letiště v nadmořské výšce 3377 metrů, probíhá přistání v mnohem větší rychlosti, než je obvyklé. Díky vysokohorskému klimatu také všechny starty a přistání letadel musejí probíhat v ranních hodinách, proto také náš dnešní den začal v bolívijském Santa Cruz de La Sierra tak proklatě brzy. Na druhou stranu zbrusu nově zavedené linka společnosti Aerosur do Cuzca nám v nabitém itineráři dost pomohla, tak jsme to jedno ultrabrzké ranní vstávání podstoupili celkem rádi. Alespoň budeme mít více času na to, abychom se vydali po stopách dávné Incké říše a navštívili místa, která zatím známe jenom z knížek. Navíc v Peru mají oproti Bolívii o hodinu méně, takže v Cuzcu paradoxně přistáváme o deset minut dříve, než jsme odstartovali z nejvýše položeného mezinárodního letiště na světě během mezipřistání v La Pazu (respektive na jeho předměstí El Alto).

 

Vítejte v Cuzcu, vaše zavazadla zůstala v La Pazu

 

V letištní hale ještě účinky vysoké nadmořské výšky nepociťujeme, zato se brzy dozvídáme nemilou informaci. Bolívijci si jaksi ještě nestačili zvyknout, že naše letadlo na své pravidelné lince Santa Cruz-La Paz pokračuje každý čtvrtek až do Cuzca a všechna zavazadla vyložili už v La Pazu. Rázem se tak ocitáme v Peru pouze s příručními zavazadly. Pro mě to není žádná tragédie – foťák i kameru mám u sebe a dokonce jsem v tropickém podnebí nížinného Santa Cruz de La Sierra vecpal do baťohu velice předvídavě i teplý svetr. Jen mě trochu mrzí, že v báglu krom spousty věcí, bez kterých se momentálně objedu, zůstal stativ. Zítra na Machu Picchu bych ho docela užil, ale takhle se budu muset obejít bez něj. Za to Michal je na tom o poznání hůř. V letadle měl u sebe pouze brašnu s foťákem a veškeré oblečení, které momentálně nemá na sobě, zůstalo v Bolívii. O tom, co bude jeho prvním peruánským suvenýrem není třeba dlouze pochybovat.

Cuzco, Plaza de ArmasZástupce Aerosuru si od všech cestujících z našeho letu nechá nadiktovat adresu, na které se budou v Cuzcu zdržovat. Svým způsobem máme docela štěstí, protože obvykle na cestách moc často ubytování dopředu neřešíme, ale tentokrát už máme hotel v Cuzcu rezervovaný. Tenkrát v internetové kavárně v Asuncionu to byl opravdu dobrý nápad! Diktujeme tedy úředníkovi adresu dle webové rezervace a nezbývá nám než doufat, že se s našimi bágly zase brzy setkáme. Prý nám je z La Pazu zítra přivezou autobusem.

V letištní hale vybíráme z bankomatu první peruánské “Soly” a pro přesun do centra volíme nejbližší taxi, které je po ruce. Našim cílem je hlavní náměstí Plaza de Armas, kde by se měl nacházet náš rezervovaný hotel Posada del Credisor. Proplétání hustou ranní dopravní špičkou nám trvá asi dvacet minut, ale nakonec náš dnešní náročný přesun zdárně končí v recepci vybraného hotelu. Náš pokoj, ve kterém strávíme následující tři noci, je už připraven, takže si můžeme dát tradiční mate de coca na uvítanou a jít se ubytovat. No… ubytovat, na vybalování toho moc nemáme, takže si spíš prohlédneme prostředí, které se teď na chvíli stane naším přechodným domovem.
Hotel vypadá docela dobře – všechny podlahy jsou dřevěné potažené červeným kobercem, dveře do jednotlivých pokojů se nacházejí v takovém dvoupatrovém foyer se zářivě bílými stěnami, se kterými kontrastuje pouze jedna stěna vyvedená v pastelově tmavě rudé barvě. Nechybí tu ani několik kožených křesílek, ozdobná zeleň a malý kýčovitý obrázek s portrétem některého z bájných Inků, který vhodně dotváří docela příjemnou atmosféru. Náš pokoj je zařízen o něco skromněji. Máme tu tři postele s dosti hutnou vrstvou poctivých teplých dek, které se budou během zdejších chladných nocí opravdu hodit. Ve vedlejší podlouhlé místnosti se nachází sprcha s toaletou a na stěnách nechybějí ani nezbytné elektrické zástrčky. Nic víc pro přespání nepotřebujeme a 12 dolarů na osobu a noc představuje poměrně zajímavý poměr ceny s vynikající polohou hotelu v centru jednoho z nejnavštěvovanějších měst v celé Jižní Americe!

 

Cuzco, Plaza de Armas

360° panorama Plaza de Armas lze otevřít zde (je třeba mít nainstalovaný Quick Time)

 

Jízdenky na Machu Picchu

 

Hlavním úkolem dnešního dne bude vyzvednutí jízdenek na zítřejší výlet k Machu Picchu. Na cestě k asi nejznámější peruánské památce a jednomu z novodobých divů světa bývá docela nával a tak jsme si lístky na vlak raději zakoupili už předevčírem z internetové kavárny v Asuncionu. Výsledkem této operace byl vytištěný voucher, který je třeba alespoň den předem vyměnit za skutečné jízdenky. V Cuzcu lze výměnu provést na tamních dvou nádražích, i když logika celé operace je jaksi obrácená trochu naruby. Vlaky k Machu Picchu totiž odjíždějí ze stanice San Pedro, která se nachází asi 600m jihozápadně od Plaza de Armas na ulici Santa Clara. Bohužel pokladna je na tomto nádraží otevřená pouze asi hodinu denně a to ještě brzy ráno, takže většina turistů, stejně jako my, se do zdejších úředních hodin prostě netrefí. Jedinou schůdnou možností je nakonec vyzvednutí lístků na druhém nádraží Huanchac, které se ale nachází o něco dál od centra. Paradoxně odsud jezdí vlaky pouze východním směrem, tedy přesně opačným než je Machu Picchu, do Puna.

Nad logikou celé věci nemá cenu příliš přemýšlet, a tak od stanice San Pedro vyrážíme ke druhému, vzdálenějšímu nádraží. Cestou procházíme Mercado central, které vlastně leží hned naproti stanici San Pedro. Na jednoduchém zastřešeném tržišti jsou vedle sebe namačkány jednotlivé krámky, které jsou rozdělené do sekcí podle nabízeného sortimentu. Nás v dané chvíli zajímá především oblečení, kterému jednoznačně vévodí výrobky z lamí vlny. Michal hned vybírá nějaký teplý svetr, protože obavy z chladného večera jsou více než opodstatněné. Jsme sice v tropech – Cuzco leží téměř na 14.stupni jižní šířky – ale vysoká nadmořská výška způsobuje, že se tu může v noci dost citelně ochladit. Michal tedy doplňuje svůj cestovatelský šatník o praktický peruánský suvenýr a potom už můžeme pokračovat jihozápadním směrem k vlakovému nádraží Huanchac.

Následuje výměna našich voucherů za vkusně vyvedené jízdenky, které svým vzhledem připomínají spíše letenky. Aby ne za ty peníze. Cesta k Machu Picchu není rozhodně žádným levným výletem. Peruánci jsou si moc dobře vědomi důležitosti této památky a nechají si za její návštěvu také řádně zaplatit. Nejlevnější jízdenka z Cuzca se tak dá pořídit za 48 dolarů, což za nějakých 108km není zrovna málo. O tom, že zpáteční jízdenka není nijak cenově zvýhodněná není třeba dlouze pochybovat, takže jenom přesun vlakem nás každého vyšel na 96 dolarů! Na druhou stranu je to Machu Picchu – pro mě osobně představuje jeho návštěva splnění jednoho z největších cestovatelských snů a za tuto metu asi není žádná cena dost vysoká.

Aby si mohl člověk zdárně svůj voucher vyměnit, musí mít u sebe cestovní pas. Jeho číslo totiž musí být vyplněné už při rezervaci a také při samotném vystavení jízdenky je ještě důkladně kontrolováno. Číslo pasu je potom uvedeno také na samotné jízdence a před nástupem do vlaku ho ještě jednou kontroluje ochranka u vchodu na nádraží a také stevardi na nástupišti. Hlavně, aby se vlaku nedostal nedej bože nikdo zadarmo!

 

Qorikancha

 

Hlavní úkol máme splněn a zbytek dne můžeme věnovat prohlídce Cuzca a především pozvolné aklimatizaci. Vysoká nadmořská výška je docela znát, člověk se mnohem rychleji unaví a také zhruba každý pátý nádech musí být tak nějak hlubší než obvykle. Proto je důležité, že na dnešek už nemáme žádný náročný program, což je ostatně vřele doporučováno i ve všech průvodcích. Ale zahálet rozhodně nebudeme! Máme před sebou rozlehlé centrum Cuzca a zbytek dnešního dne využijeme k tomu, abychom ho co nejdůkladněji prozkoumali.

klášter Santo DomingoNejdůležitější památkou, kterou prostě nelze v Cuzcu nenavštívit, je samozřejmě bájná Qorikancha – legendární chrám Slunce. Zvlášť když se nachází na zdejší hlavní třídě Avenida del Sol, která vede od nádraží Huanchac až k Plaza de Armas, a kterou tudíž máme přímo po cestě.

Chrám Qorikancha býval nejdůležitější stavbou hlavního města Incké říše. Všeobecně se předpokládá, že byl postaven někdy v polovině 15.století za vlády devátého Inky Pachacutiho nebo za vlády desátého Inky Tupac Yupanquiho. Jeho jméno znamená v kečuánštině „Zlaté nádvoří“ a docela trefně vystihuje celkový vzhled komplexu, který byl údajně celý obložen zlatými pláty o váze 2kg. V jeho útrobách se kromě chrámových budov nacházely i prostorné zahrady, mnoho zlatých soch lidí, zvířat a rostlin, nechyběl tu ani zlatý oltář nebo blyštivá replika Slunce. Údajně zde byly uchovávány mumie zemřelých Inků, které byly každý den obřadně vynášeny na denní světlo, aby se i oni mohli „pokochat“ tou neskutečnou nádherou. Chrám také sloužil jako observatoř, ve které kněží sledovali jednotlivé nebeské úkazy. Díky těmto aktivitám bylo součástí celého komplexu i několik menších chrámů, jako například Měsíce, Bouře, Duhy apod. Když v roce 1533 město obsadili Španělé, byli z chrámu Slunce zcela u vytržení. Mnozí dobyvatelé vzpomínali, že nic krásnějšího nikdy neviděli ani v samotném Španělsku. Není divu, jenom masivní zdi skládající se s precizně opracovaných kamenných kvádrů vzbuzovaly údiv. Když si k tomu ještě představíme to úchvatné zlaté obložení, nemůžeme se Španělům divit, že před chrámem Slunce zůstali stát v němém úžasu. Bohužel ne nadlouho.
QorikanchaEvropané moc dobře věděli, jak se zlatými poklady naložit. Francisco Pizarro posléze věnoval chrám svému bratrovi Juanovi, který si ho ale moc neužil neboť v roce 1536 přišel o život v bitvě o Sacsayhuaman. Podle závěti připadl chrám Slunce řádu Dominikánů, v jejichž majetku je v podstatě dodnes. Ovšem kněží samozřejmě neměli žádný zájem zachovat pohanskou stavbu Inků a na základech chrámu Slunce tak brzy vyrostl kostel a později také klášter Santo Domingo. Naštěstí fragmenty původního chrámu se uvnitř i vně kláštera přece jen docela dobře dochovaly, takže i dnes mohou návštěvníci obdivovat úžasné stavitelské dovednosti původních obyvatel. A na stavbu, která pamatuje zlatý věk Incké říše, jsme samozřejmě byli zvědaví i my, tudíž jsme návštěvu kláštera Santo Domino rozhodně nemohli vynechat.

U vchodu do kláštera se platí poměrně symbolické vstupné 10 Solů (necelých 29 kč). Uprostřed komplexu se nachází docela pěkné nádvoří, jehož obvod je ve dvou patrech lemován podloubími s několika desítkami ozdobných sloupů. Tyto sloupy stojí na masivní metr vysoké obvodové zdi a podpírají kamennou klenbu, která mezi jednotlivými sloupy vytváří vždy jeden oblouk. Na východní straně nádvoří se v jenom podloubí nacházejí zbytky inckého chrámu, které s architekturou křesťanského kláštera natolik kontrastují, že si tu člověk připadá spíš jako v muzeu. Zdi z precizně usazených kamenných kvádrů působí vedle jemných reliéfů klášterních sloupů skoro až nemístně, ale na druhou stranu jsou to určitě jedny z nejzajímavějších inckých relikvií, které lze v celém městě spatřit. Bohužel pro představu, jak asi honosný chrám Slunce ve skutečnosti vypadal, je to přece jen trochu málo.

Lepší představu o rozměrech legendární stavby nám nabídne spíše pohled z vně kláštera. Na jeho jihovýchodní straně se totiž nachází terasa, která mimochodem nabízí docela zajímavý výhled na Cuzco. Mnohem zajímavější je však skutečnost, že základ této terasy tvoří další neporušený fragment incké zdi. Dá se předpokládat, že se jedná o jednu z obvodových zdí chrámu Slunce. Podobných fragmentů je v okolí kláštera k vidění hned několik, neboť mnohé okolní budovy stojí právě na inckých základech. Ovšem tento zachovalý fragment pod terasou kláštera patří k těch nejmasivnějším.

 

Noční Plaza de Armas

 

Cuzco, noční Plaza de Armas

 

Další fragmenty původních inckých zdí jsou k vidění v ulici Santa Clara v okolí stejnojmenného kostela. Incké zdivo zde dosahuje výšky cca 3m a lemuje chodník podél celé ulice od nádraží San Pedro až k náměstí San Francisco. Naše zevrubná prohlídka Cuzca končí na nedalekém náměstí Regosijo, které leží jenom jeden blok západně od Plaza de Armas. Cuzco, ulice Santa ClaraVenku se začíná pomalu smrákat a tudíž začíná i povážlivě klesat venkovní teplota. Nejvyšší čas zapadnout do nějaké restaurace. A právě na náměstí Regosijo provedeme první peruánský kulinářský test.

Musím konstatovat, že test nedopadl vůbec špatně. Na lamím mase (28 Sol.) jsem si docela pochutnal a zdejší pivo Cusqueňa (9 Sol.) patří rozhodně k těm lepším, které jsem zatím na cestách ochutnal.

Venku je už tma a tak posilněni nezbytnou sklenicí horké čokolády míříme zpět na Plaza de Armas, abychom tu pořídili nějaké to noční foto. Náměstí s nepravidelným lichoběžníkovým půdorysem je jakýmsi pomyslným centrem města. Jeho dvěma hlavními dominantami jsou kostel La Compania de Jesus na jihovýchodní a městská katedrála na severovýchodní straně. Obvod náměstí jinak tvoří patrové body s podloubími, ve kterých se nacházejí buď obchody, restaurace nebo hotely. Celý obvod věrně kopíruje dlážděná silnice, která tu tvoří takový velký kruhový objezd. Ve středovém ostrůvku najdeme pečlivě udržované zelené plochy, které protíná několik poměrně širokých chodníků s mnoha lavičkami. Nechybí tu ani spousta barevných květin uspořádaných do záhonů různých tvarů a v samotném středu celého prostranství stojí dvoupatrová kašna, která dotváří docela příjemnou atmosféru náměstí, které tak působí dojmem příjemné odpočinkové zóny. Teď v noci je celé prostranství osvětlené několika desítkami lamp, které jsou nahusto rozestavěné právě na vnitřní ploše náměstí. Je tu tedy dost světla na noční focení, ačkoliv bez stativu to teď bude spíš improvizace z dost vysoko nastavenou citlivostí přístroje.

Fotky nakonec dopadly celkem dobře, ale ještě než se vydám nabrat síly na zítřejší veledůležitý den, musím zamířit do jedné z postranních uliček do internetové kavárny. Před následujícími “fotograficky náročnými” dny musím opět zálohovat pořízené fotografie a především uvolnit paměťovou kartu. Zdejší počítače jsou poměrně nové, takže tentokrát není s připojením externího disku přes USB žádný problém. Zítra na Machu Picchu tak budu mít k dispozici zase plnou kapacitu!

 

Cuzco z ptačí perspektivy

 

Následující 7 minut dlouhé video zachycuje náš první den v Cuzcu a také výlet k Machu Picchu:

Zde je fotogalerie z Cuzca a Machu Picchu - http://jizni-amerika.pavelj.cz/fotogalerie-machu-picchu.htm
A zde je několik panoramatických fotografií - http://jizni-amerika.pavelj.cz/panorama-machu-picchu.htm

1 comment to Peru, po stopách Inků, část 2. - Cuzco

  1. Jaroslav Číp
    Říjen 14th, 2012 v 12:06 pm

    Super

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>