Říjen 2010
P Ú S Č P S N
« Zář   Lis »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Výprava na nejjižnější bod České republiky

triumfální fotoDosáhnout všech krajních bodů naší republiky je zajímavá výzva, které cestovatel jen těžko odolává. Je moc fajn, že i v rámci naší malé zemičky a tudíž v okolí relativně nedalekém je spousta zajímavých míst nezasažených masovou turistikou, která stojí za to objevovat. A právě krajní body naší vlasti mezi taková místa rozhodně patří. Na všechny lze podniknou zajímavý výlet, který má mnohdy nádech dobrodružné a objevitelské výpravy. Okraje naší vlasti totiž, s výjimkou toho nejvýchodnějšího, leží mimo běžné české turistické trasy a některé dokonce nejsou ani pořádně označené. Dokonce i v údajích o jejich poloze se vyskytuje mnoho chyb a nepřesností, takže se tu nabízí zajímavý prostor pro trochu toho geografického bádání, které je následně korunováno samotným dosažením vytčeného cíle.
Prvním zdárně dobytým krajním bodem se stal na začátku září nejsevernější okraj naší země. A už v lesích na sever od osady Severní bylo jasné, že toto malé dobrodružství bude mít své pokračování. A protože předsevzetí se mají plnit, přišel o tři týdny později na řadu také nejjižnější bod České republiky.

Geografie a přesná poloha

Nejjižnější bod České republiky leží v Českobudějovickém kraji, v okrese Český Krumlov a najdeme ho zhruba 7km jižně od Vyššího Brodu, ovšem v katastrálním území Dolní Drkolná. V některých pramenech je nejjižnější bod naší republiky mylně situován do soutoku řek Dyje a Morava, ale tento soutok a zároveň Česko-Slovensko-Rakouské pomezí leží o více než 3 zeměpisné minuty (cca 7,2km) severněji než nejjižnější český výběžek u Vyššího Brodu. Samotný Vyšší Brod je velice často mylně označován za nejjižnější obec České republiky, což ovšem není pravda. Nejjižnější obecní úřad nenajdeme ve Vyšším Brodě ale v Horním Dvořišti, zatímco nejjižnější českou trvale obydlenou osadou jsou nedaleké Studánky. Je pravdou, že ještě o něco více na jih se nachází samota zvaná Mlýnec – ovšem zde se jedná pouze o areál několika domů, které nelze považovat za osadu jako takovou. Navíc tato samota netvoří ani samostatné katastrální území a proto lze s klidným svědomím primát nejjižnější osady ponechat Studánkám.
Přesná poloha nejjižnějšího českého bodu byla opět získána z katastrální mapy – konkrétně pro katastrální území Dolní Drkolná již byla zpoplatněna digitální katastrální mapa (DKM). Tento bod leží na hranici pozemkové parcely číslo 161/5, která se svým podlouhlým tvarem lemuje na 146,13m dlouhém úseku státní hranici. Vlastníkem této parcely o výměře 165m2 je Město Vyšší Brod. Nejjižnější bod má číslo 160000520072 a pravoúhlé souřadnice v systému S-JTSK y=772524,48 x=1211314,14. Po zavedení nadmořské výšky 692m byly transformací spočteny přesné zeměpisné souřadnice nejjižnějšího bodu České republiky:  severní šířka 48°33´06,50807“ , východní délka 14°19´59,64455“. Hodnota 48°33´06,50807“ je tedy nejnižší možnou dosažitelnou zeměpisnou šířkou na území České republiky. Rovník je v tomto místě vzdálen 5373,78km. Blíže k rovníku se na území naší vlasti dostat nelze. Jen pro zajímavost – vzdálenost mezi nejjižnějším a nejsevernějším bodem ČR činí 278,19km.

areál nejjižnějšího bodu ČR

Výprava na jih

Sobota 25.září nebyla úplně tím nejideálnějším dnem pro výlet – venku bylo pošmourno a co chvíli poprchalo. Nevlídné počasí nás však s Davidem nemohlo odradit, a tak jsme krátce po poledni vyrazili na jih. Po trase Planá nad Lužnicí - České Budějovice - Kaplice jsme se přesunuli až do nejjižnějších končin Českobudějovického kraje k hraničnímu přechodu Dolní Dvořiště. Tady jsme se vydali na jihozápad směrem na Vyšší Brod, ale po nějakých pěti kilometrech jsme odbočili ostře na jih, abychom alespoň symbolicky projeli nejjižnější českou obcí Horním Dvořištěm, které její primát drtivá většina našich spoluobčanů zarytě odpírá a zcela neprávem jej přisuzuje nedalekému Vyššímu Brodu. hraniční přechod pod Radvánovským vrchemBohužel právě v Horním Dvořišti se už tak dost úzká silnice ještě více zúžila, takže si tu člověk při průjezdu lesem a přilehlými pastvinami skutečně připadal jak na konci světa. Trochu jsme se obávali, aby se silnička brzy neproměnila v nesjízdnou polňačku, což se nakonec nestalo, zato nám bylo dopřáno projet malinkatou osadou, která se nazývá Dolní Drkolná, a která pro změnu dala jméno nejjižnějšímu katastrálnímu území České republiky.
Po několika kilometrech pomalé jízdy se před námi konečně objevily Studánky, nejjižnější obydlená osada naší republiky. Z uzoučké okrsky jsme najeli na silnici č.161spojující Vyšší Brod s rakouským Bad Leonfeldenem a brzy se před námi objevil i opuštěný hraniční přechod. Vlastně jsem ještě nezmínil strategii našeho dobývání nejjižnější české výspy: rozhodli jsme se, že k vytčenému cíli vyrazíme z rakouské strany. Pokud člověk přijíždí autem, je nejschůdnější variantou pokračovat od hraničního přechodu po hlavní silnici nějakých 2,5km, zde se po levé straně objeví odbočka, která se stáčí téměř do protisměru. Tato ostrá vracečka vede do nevelké (skoro by se dalo říci až malinkaté) rakouské vesničky Rading, kde asfaltová silnička končí u značky zákaz vjezdu. K našemu nejjižnějšímu bodu je to odsud vzdušnou čarou nějakých 600m.
Jak jsme si předsevzali, tak jsme také postupovali. Zdárně jsme dorazili do Radingu, kde jsme u zákazové značky objevili malinkaté parkoviště, které bylo dokonce označeno příslušnou dopravní cedulí. Že by tu čekali nával českých výletníků, které láká zajímavý turistický cíl v nedalekém okolí? Každopádně bylo kde odstavit auto, aniž bychom se museli obávat nějakých sankcí ze strany zdejších občanů. To jsme ovšem ještě netušili, co nás za chvíli čeká…

Nejjižnější bod a otravný rakouský Yetti

Od parkoviště jsme se okolo posledního rakouského stavení vydali dál po cestě na severovýchod. Asfaltka se brzy změnila na šotolinovou cestu a po půl kilometrové chůzi se před námi objevil hraniční přechod pod Radvánovským vrchem. Na české straně vrcholila výstavba cyklostezky, takže před návratem na území naší milované vlasti nás zaskočila nepřehlédnutelná cedule „Zákaz vstupu na staveniště“. Až za ní se nacházel mostík s renovovaným dřevěným zábradlím a starou oprýskanou nefunkční závorou. Hned za toto pozoruhodné zátiší byly situovány fungl nové nejjižnjěší český hraniční kámen 2/64 Clavičky, nevysoký přístřešek a informativní cedule s mapou. Příjemná změna oproti hraničnímu přechodu u Severní. Ba co víc, na jednom ze stromů na české straně jsme dokonce objevili rozcestník s cedulí ukazující přímo k našemu nejjižnějšímu bodu! Kdybych si chtěl trochu rýpnout, tak bych konstatoval, že údaj o vzdálenosti nejjižnějšího bodu na ceduli dvojnásobně překračuje skutečnost, ale při délce cca 150m to není zase tak velký průšvih, tak se o tom vůbec zmiňovat nebudu J !
Od hraničního přechodu už to tedy k našemu cíli bylo coby kamenem dohodil. Před námi byly dvě varianty, buď jsme mohli jít po rakouské straně a trochu se ušpinit od bahna na podmáčené louce, nebo jsme se mohli vydat po české straně a promočit se v hustém kopřivovém porostu. Po krátkém pokusu použít českou stezku nakonec přece jen zvítězila rakouská varianta. Minuli jsme malý bílý mezníček 2/63 Ö a konečně se před námi objevil areál nejjižnějšího bodu České republiky. Tento se nachází v rohu rakouské louky, kde neudržovaný listnatý porost na české straně a jehličnatý les na té rakouské tvoří záhyb ve tvaru písmene L. Podél rakouského lesa teče nevelký potůček, který nese nečekaně originální jméno Hraniční potok, a který dál na sever tvoří jakousi přirozenou (přibližnou) hranici mezi oběma státy.
Kdo by čekal nějaké velkolepé přivítání podobné tomu na opačném konci republiky, bude velice zklamán. Není zde žádná oslavná cedule, žádné lavičky, o přístřešku nemluvě. Pravda, torzo jakési cedule jsme na místě objevili, ale mám takové neblahé tušení, že místo oslavného nápisu se spíš jednalo o obligátní upozornění na přechod státní hranice. Těžko říci, dnes už tam stojí pouze kovová tyč s prázdným držákem.
Hraniční potokJediné, co návštěvníka zaujme, jsou dva patníky – velký mohutný český kámen s označením 2/64 C je nejjižnějším českým mezníkem (pozor, nikoliv bodem!) a nevelký kamenný mezníček s označením 2/64 Ö na protilehlém břehu potoka je zcela bezvýznamným rakouským hraničním kamenem. Společně s jakousi ztracenou botou to bylo vše, co jsme na daném místě objevili.
Nezbývá, než konstatovat, že nejjižnější okraj České republiky je celkem nevzhledným neudržovaným místem, jehož vzezření ani okrajově neodpovídá jeho významu. Úzká vyšlapaná pěšinka vedoucí skrz neposekané kopřivy (v létě to musí být opravdu nezapomenutelná procházka, hlavně v kraťasech) svědčí o tom, že sem tu a tam nějaký ten zbloudilec zavítá, ale dobrý pocit s dosaženého cíle je asi tak to jediné, co zde návštěvníka potěší.
Samotný nejjižnější bod České republiky (tedy nejjižnější lomový bod na státní hranici) NEBYL v době naší návštěvy nijak označen. Pokud bychom jeho polohu v terénu chtěli znát úplně přesně, pak stačí vědět, že se nachází mezi oběma hraničními patníky ve vzdálenosti 4,14m od toho českého a při pohledu na rakouskou stranu 0,64m vpravo od spojnice obou kamenů. Leží tedy na pravém (protilehlém) břehu Hraničního potoka.
Přestože prostředí pro nás tak významného bodu je značně nezajímavé, pořídili jsme na místě spoustu fotografií. Já jsem se rozhodl opět pro tradiční QTVR panorama a jal jsem se snímat zdrojové fotografie – tentokrát jich bylo rekordních 141 v sedmi horizontálních řadách. Chcete-li se tedy porozhlédnout po okolí našeho nejjižnějšího bodu, stačí kliknout zde.
areál nejjižnějšího bodu ČRBěhem focení došlo k zajímavému a pro nás dosud nepochopitelnému incidentu. David se rozhodl, že nebude překážet při snímání kruhového panoramatu a vydal se objevovat skrytá zátiší rakouského lesa. Já jsem postupně snímal jednotlivé fotografie, když se náhle ozval z lesa podivný křik. Nejdříve jsem si myslel, že se nějaký myslivec pokouší přivolat psa, ale hluk neustával a brzy bylo zřejmé, že tam v hustém porostu spíš někdo láteří. Za chvíli se z lesa vynořil vysmátý David s tím, že jej v lese překvapil nějaký podivný místní občan, který mu začal bez varování nadávat. A skutečně, za okamžik se k nám podél potoka začala přibližovat postava zuřivě telefonujícího postaršího chlapíka nevelkého vzrůstu, oděného do frisové bundy, s holínkami a s pumpkami zavěšenými na kšandách. Než jsem stihl dokončit panorama, byl podivný nimrod u nás. Když viděl, že jsme v přesile, přestal nadávat a začal mnohem klidněji cosi vyprávět plynulou němčinou přepokládajíc, že i my tímto „světovým“ jazykem dokonale vládneme, přestože jej David již před tím ujistil, že jsme „Tschechen“. Bohužel němčina je pro mě jazyk zcela nesrozumitelný a jediné, co jsem byl schopen chlapíkovi odvětit, bylo mé obligátní „Ich nicht sprecht deutsch“. To ovšem podivného muže nijak neodradilo o jeho proslovu ani od pokládání záludných otázek. Výhled ze Švédské šanceZ gestikulace jsem pochopil, že se asi ptá, jestli Davida znám, ale proč na něj v lese tak vystartoval, to jsme ani jeden z nás nepochopili. A nechápeme dodnes. Můžeme se jenom domnívat, že tam v houští čekal na zvěř (měl u sebe vábničku) a že asi usoudil, že mu ji David plaší. Nebo byl neznalý Schengenské dohody a obviňoval nás z nezákonného přechodu hranice. Těžko říct. Domorodec, kterého jsme trefně pojmenovali Yetti (zjevuje se náhle, nikdo mu nerozumí a stejně náhle také mizí), si nás vyfotil mobilem, smířeně zamumlal větu, která končila slovem „polizei“, a ztratil se v lesním porostu. My s Davidem jsme se na sebe nechápavě podívali, pokrčili jsme rameny a pokračovali jsme v dokumentaci nejjižnějšího bodu. Bohužel mě Yetti tak rozhodil, že jsem zapomněl dofotit nejvrchnější řadu mého panoramatu, které mohlo být plně sférické, ale díky incidentu nakonec není.
Ještě než jsme se s nevzhledným areálem rozloučili, pořídili jsme několik triumfálních  fotek tu u českého, tu u rakouského patníku, a zpátky k autu jsme se vrátili po stejné trase, tedy okolo hraničního přechodu. Jen jsme se cestou zastavili u nepřehlédnutelného návrší s pečlivě upravenými svahy a dlouhým plotem z dřevěných kůlů. Jedná se o přírodní památník zvaný Švédská šance, který připomíná zdejší válečné události z období Třicetileté války. O jaké události konkrétně se jedná, to se mi bohužel „vygooglit“ nepodařilo. Během krátké zastávky jsme mohli konstatovat, že Švédská šance nabízí zajímavý výhled na nezajímavé přírodní zákoutí nejjižnějšího českého bodu a s tímto zjištěním jsme se definitivně přesunuli k autu. Bez dalšího prodlení – s tím, že radši vypadneme, než na nás ten pošuk z lesa skutečně zavolá nějakého místního Simíra, ačkoliv pro to nebyl žádný racionální důvod – jsme vyrazili zpátky do Čech.

Vyšší Brod

Cisterciácký klášter ve Vyšším BroděZklamaní z fotky nehodného neutěšeného prostředí nejjižnějšího bodu jsme se rozhodli, že si náš výlet ještě malinko prodloužíme a že navštívíme některá zajímavá místa v okolí. Hned na ráně byl samozřejmě Vyšší Brod a nepřehlédnutelná silueta Cisterciáckého kláštera. Odbočili jsme tedy z hlavní silnice směrem na Lipno, vyhledali jsme na břehu Vltavy příhodné místo na zaparkování a vydali jsme se na krátkou exkurzi církevního komplexu, který již v roce 1259 založil Vok z Rožmberka. Klášter, který mimo jiné přestál husitské bouře i třicetiletou válku, ukrývá například třetí největší knihovnu v republice (70 tisíc svazků) a v poslední době se stal mediálně známým díky archeologům, kteří téměř po 400 letech pomocí sondy s malou kamerou nahlédli do legendární Rožmberské hrobky, aby se na vlastní oči přesvědčili, že členové slavného rodu nesedí u honosného stolu, jak tradovala pověst, ale odpočívají ve svých sarkofázích.
My jsme bohužel na nějakou zevrubnou prohlídku neměli čas a tak jsme raději na západním břehu přilehlé vodní nádrže hledali příhodné místo, odkud by se dala tato dominanta Vyššího Brodu vyfotit. Aby toho nebylo málo, začalo nám ještě dost nepříjemně mrholit, takže focení se nakonec změnilo boj s nemilosrdným přírodním živlem, kterým nám vmetával do objektivů jednu vodní kapku za druhou. Nakonec se nám přece jenom pár HDR fotek podařilo a mohli jsme se vydat zase o pár kilometrů dál.

Rožmberk nad Vltavou

Jenom nějakých 7km od Vyššího Brodu se dál po proudu Vltavy nachází státní hrad Rožmberk, který jsme zvolili jako další a vzhledem k pokročilé denní době také poslední cíl naší výpravy. GPS nás k hradu vedla zkratkou přes Hrudkov a přestože jsme nad tímto manévrem zpočátku nechápavě kroutili hlavou, nakonec jsme tuto zkratku vřele ocenili. Před Rožmberk nad VltavouRožmberkem jsme se totiž napojili na silnici od Frymburku, která v daném úseku bez váhání snese označení panoramatická. Komunikace totiž probíhá po hřbetu návrší na východní straně Rožmberku a nabízí úžasné výhledy na hrad, o které jsou návštěvníci, kteří přijíždějí klasicky podlé Vltavy (tedy od jihu) nemilosrdně ochuzeni. Není divu, že nám to trvalo pěkných pár minut, než jsme se dostali až na rožmberské náměstí, jemuž vévodí socha sv. Jana Nepomuckého a především gotický Kostel Panny Marie z roku 1271, jehož současná podoba pochází z 15.století.
Hlavní dominantou města je ale samozřejmě hrad na návrší na druhém břehu Vltavy. S původním německým jménem Rosenberg byl poprvé zmiňován již roku 1250. Jeho pravděpodobným zakladatelem byl Vok z Rožmberka a v 16.století byl sídlem asi nejznámějšího zástupce tohoto slavného rodu Petra Voka. V roce 1620, tedy na začátku Třicetileté války, se hrad dostal do rukou generála Karla Bonaventury Buquoye a v majetku rodu Buquoyů zůstal až do roku 1945. Současná podoba hradu pochází z 19.století, kdy byly provedeny rozsáhlé stavební úpravy ve stylu romantizující gotiky.
Nejlépe lze panorama hradu obdivovat z mostu přes Vltavu a tak jsme tam na závěr naší krátké návštěvy malebného městečka zamířili i my. Na mostě nakrátko oživly mé vzpomínky na sjíždění Vltavy před dlouhatánskými 17ti lety. Tehdy mi bylo 18 a já si uvědomil, kolik času od té body už uběhlo. Jojo, letí to… Ale pryč se sentimentem, začínalo se stmívat, navíc se opět spustilo drobné mrholení, a tak jsme pořídili posledních pár fotek, na chvíli jsme se ještě zastavili u kostela na náměstí a potom už jsme vyrazili přes Dolní Dvořiště zpátky k domovu.

Byla to opět zajímavá výprava k dalšímu z krajních bodů naší republiky, byť vedla do míst zcela opuštěných a minimálně udržovaných. No, a poslední říjnový víkend už máme naplánovaný výlet k další výspě České republiky – tentokrát se chystáme stanout na nejzápadnějším bodě. Na tom nejopuštěnějším, v zapomenutém kraji, odkud pohnutá historie vyhnala tamní obyvatelstvo. Bude se jednat o výpravu neméně dobrodružnou a zároveň objevitelskou, protože dodnes nikdo pořádně neví, kde PŘESNĚ ten nejzápadnější bod leží! Jak tato výprava dopadla, o tom zase poreferuji příště…

Na závěr opět pár odkazů:

Fotogalerie z výpravy na nejjižnější bod – http://fotogalerie.pavelj.cz/nejjiznejsi_bod_cr.htm
Fotogalerie z vyššího Brodu – http://fotogalerie.pavelj.cz/vyssi_brod.htm
Fotogalerie z Rožmberku - http://fotogalerie.pavelj.cz/rozmberk.htm
Davidovy fotky z nejjižnějšího bodu - http://www.outlook.estranky.cz/fotoalbum/krajni-body-cr/nejjiznejsi-bod-cr/

A jako vždy – záznam naší trasy do satelitního snímku:

3 comments to Výprava na nejjižnější bod České republiky

  1. Ušelis
    Prosinec 6th, 2010 v 11:22 pm

    Nazdárek Pánové

    Taktéž jsem absolvoval výlet k Nejjižnějšímu Bodu Česka. Bylo to letos v červnu 2010 a tam kde teď je krásná cyklostezka, byla hustá Džungle , kterou jsem se prosekával a hledal Bod.
    Úspěšně jsem ho nalezl stejně jako Nejvýchodnější, Nejsevernější a Nejzápadnější. Vše v jednom měsíci a na horském kole.
    Všem přeji tyto místa navštívit, protože to stojí za to. Ušelis

  2. Jan
    Prosinec 9th, 2014 v 11:18 pm

    Ten druhý dříve tedy mylně uváděný jižní bod na soutoku Dyje a Moravy je taky velmi hezký. Na soutoku jsou hranice tří států , ČR, SK a Rakouska . Jedná se o Pohansko které patří k Lednicko-Valtickému areálu a pokud máte rádi kolo , tak v okolí je opravdu nepřeberné množství cyklostezek. No a tím se oklikou dostávám k mému předešlému příspěvku ohledně videokamer.Protože se jedná o opravdu krásnou oblast , tak kameru a fotoaparát by bylo opravdu škoda nechat doma… . A díky tomuhle jsem začal řešit problémy s 1080i. :)

  3. Petr F
    Únor 21st, 2015 v 10:17 am

    Dobrý den, můžu prosím poprosit autora blogu, aby se mi ozval na email na uvedených stránkách? Rád bych s ním udělal rozhovor do časopisu. Číslo má ovšem uzávěrku 5. března. :-)

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>