Duben 2011
P Ú S Č P S N
« Bře   Říj »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Do Novohradských hor k pramenům Lužnice

Pramen LužnicePrvní dubnovou neděli jsme s Radkou využili téměř letního počasí, vzali jsme naše psy a vyrazili jsme na výlet do Novohradských hor. Kroky každého obyvatele Táborska a Třeboňska by alespoň jednou měly vést na severozápadní úbočí ne příliš známého rakouského kopce Eichelberg, neboť právě tam pramení řeka, bez které by jižní Čechy nebyly tím, čím jsou. V nadmořské výšce 975m se rodí 208km dlouhý tok, který je považován za opravdový ráj vodáků. Tok, který dal částečně jméno některým městům a obcím na svém břehu a také tok, který mimochodem tiše protéká nějakých 420m východně od našeho domova – Lužnice. Spatřit místo, kde vzniká řeka, která je běžnou součástí života všech obyvatel v našem okolí, je vskutku nevšední zážitek a tak jsme vyrazili do kopcovitého terénu na nejjižnějším pomezí naší republiky.

Naše cesta vedla přes Soběslav, Veselí nad Lužnicí, Lomnici nad Lužnicí a Třeboň až do Nových Hradů. Tady při hranici s Rakouskem začíná mírně zvlněná krajina, jejíž střední nadmořská výška činí necelých 810m. Novohradské hory se nemohou pyšnit skalnatými štíty nebo věčně zasněženými vrcholky, ale svým Výhled na Tischbergnávštěvníkům nabízejí spíše oblé kopce porostlé hustým lesním porostem, malebná údolí s mnoha rybníčky a nedotčenou přírodu, která byla ušetřena necitlivých zásahů člověka. Výška hned osmnácti zdejších vrcholů přesahuje 1000m, z nich však pouze čtyři leží na českém území (nejvyšší z nich je 1072m vysoký Kamenec). Ostatní musíme hledat v Rakousku. Ten úplně nejvyšší, Viehberg (1112 m), najdeme mezi obcemi Sandl a Spörbichl jihovýchodně od Dolního Dvořiště.

Lužnice

Řeka Lužnice pramení, jak už bylo zmíněno, v lese na severozápadním svahu 1054m vysokého kopce Eichelberg. Jako Lainsitz se nejdříve vydává na západ k české hranici, aby se záhy stočila na sever a pod Jánským vrchem poprvé zavítala do České republiky. U obce Stříbrné Hutě se však zase vrací na rakouské území, aby se vydala východním směrem k městečku Steinbach. Zde, na své dlouhé pouti vůbec nejhlouběji v Rakousku, se stáčí na severovýchod, aby minula obec Rosbruck a protekla prvním větším městem Weitrou. U Eichbergu se Lainsitz stáčí ještě více na východ a přitéká opět na státní hranici mezi městy Gmünd a České Velenice. Tady se ještě naposledy noří do rakouského vnitrozemí, následuje soutok s potokem Braunaubach, do té doby největším přítokem, a již solidně široká říčka se definitivně stáčí na severozápad. Mezi osadami Breitensee a Krabonoš navždy opouští území našich sousedů a potom již trvale protéká českým územím. Před Lužnicí se otevírá Třeboňská pánev, postupně se odděluje Zlatá stoka a odvodňovací kanál Nová řeka, následuje největší český rybník Rožmberk, soutok s Nežárkou ve Veselí nad Lužnicí a klikatá pouť severním směrem přes Soběslav, Planou a Sezimovo Ústí až do Tábora. Tam se Lužnice ostře stáčí na jihozápad k Bechyni a svoji pouť končí po 208km u Neznašova, kde se vlévá do Vltavy.

Opravdový pramen Lužnice

Ale vraťme se zpátky k pramenu. V rámci Schengenské dohody se k němu lze nyní dostat bez problémů ze dvou stran. První varianta začíná v jedné z nejjižnějších českých osad Pohoří na Šumavě, odkud pokračuje ...u pramene Lužnicesice nezpevněná leč poměrně kvalitní cesta až na nedalekou hranici u samoty Stadlberg (1,4km). Tam se cesta napojuje na asfaltovou silnici, která pokračuje dál na východ k asi 1km vzdálené myslivně. Tuto trasu lze absolvovat příjemnou procházkou, na kole, ale bez problémů také autem. Na velkém rozcestí u samoty se do lesa noří značená cesta, která po cca 700m návštěvníky spolehlivě zavede až k pramenu.
Nebo je tu druhá možnost, vyrazit k pramenu z rakouského městečka Karlstift. Na jeho západním okraji začíná opět značená lesní cesta. Tato varianta je o něco delší (cca 1,3km), vyžaduje na zpáteční cestě i o něco příkřejší stoupání pod vrchol Eichelbergu, ale je o něco sjízdnější pro cyklisty.
pramen LužnicMy jsme zvolili zlatou střední cestu – naším výchozím bodem se stala zmíněná myslivna u asfaltové silnice asi 1km východně od státní hranice, ovšem dopravili jsme se tam autem po trase Nové Hrady-Weitra-Karlstift. I tak na nás v lese čekalo docela solidní stoupání, až někteří členové naší výpravy hrozili vzpourou
:-) . Cesta k prameni byla opravdu dobře značená, byť se pro Rakušany jedná o poměrně nevýznamnou řeku. Možná proto jsou zdejší cedulky také v češtině. Zhruba v polovině trasy drobné stoupání končilo a před námi byla na velkém rozcestí prudká odbočka doleva. Odtud už cesta pokračovala více méně po vrstevnici, tudíž se zcela zanedbatelným převýšením. Následovalo ještě jedno rozcestí, na kterém bylo třeba odbočit mírně vpravo a o 150m dál se po pravé straně konečně objevila zvláštní kamenná kaplička s dřevěnou střechou. Byli jsme u cíle.
Dřevěný žlab přiváděl do kamenné stavbičky vodu z výše položeného rašeliniště a takto svedený pramen ústil v přední stěně stavby, odkud vytékal kamenným žlabem do kamenného korýtka postaveného na zemi pod kapličkou. Z tohoto korýtka pak volným přepadem odtékala voda do potůčku svedeného pod chodník, aby tento vodní tok na druhé straně volně samospádem pokračoval dolů do údolí – takto se tu rodí Lužnice.
Kamenná kaplička se nachází ve stínu stromů a tak i na začátku dubna před ní ležela souvislá vrstva ledu a sněhu. Pro znavené návštěvníky je tu připravená dřevěná lavička a celkově lze říci, že je toto zajímavé místo našimi rakouskými sousedy poměrně důstojně upravené.
Po krátkém odpočinu u pramene, který zvláště Tina využila k cachtání v kamenném korýtku, jsme se vydali dolů k autu. Po asfaltové silnici jsme se přesunuli až ke státní hranici, kde jsme zaparkovali u pěkné bílé Pohořské kaple (Bucherser Kapelle).

Český pramen Lužnice

okolí českého pramene LužniceNa horizontu se nachází hraniční přechod a zhruba 80m od něj severním směrem (tedy při přechodu z Rakouska do Čech vpravo) další zajímavé místo. Najdeme tu tzv. český pramen Lužnice. Tento pramen je situován do studánky, která zde byla obnovena v polovině 90.let 20.století. Lužnice samozřejmě nemá dva prameny – ten jediný správný leží o kousek dál v Rakousku. Nicméně ve studánce na české straně pramení potůček, který je jejím prvním českým přítokem. V době, kdy ještě nebylo možné státní hranici volně překračovat a kdy byl hraniční přechod otevřen jen velmi vzácně, byla tato studánka jakousi českou variantou návštěvy skutečného pramene Lužnice a odpočinkovým místem pro všechny, kteří by v dané době riskovali nedovoleným překročením hranice přestupek.
Od roku 2004 je studánka zakrytá dřevěným přístřeškem a kousek od ní se nachází i nevelké zastřešené odpočívadlo. Z horizontu od hraničního přechodu je krásný výhled na rakouskou stranu Novohradských hor a jako na dlani tu mají návštěvníci před sebou rozsáhlé pastviny a za nimi vrcholy Tischberg (1063m) i nám již dobře známý Eichelberg (1054m). Dnes už je pro nás naprosto nepředstavitelné, že bychom se tu museli zastavit bez možnosti pokračovat dál a že bychom si mohli jen prstem ukazovat: „Jo, tamhle v tom lese někde pramení opravdová Lužnice…“.

Pohoří na Šumavě

Pohořská kaplePro další přesun jsme použili poměrně kvalitní přeshraniční polní cestu a vydali jsme se do nedaleké české osady s podivným jménem Pohoří na Šumavě. Tedy na jméně Pohoří by nebylo zase tak nic zvláštního, spíš v názvu nějak nesedí ta Šumava. Je pravda, že Novohradské hory jsou z geologického hlediska součástí Šumavského masívu, ale přece jen skutečná Šumava leží ještě o nějakých pár desítek kilometrů dál na západ. Každopádně se jedná o obec, kterou stihl stejný osud, jako mnoho podobných vesnic v těsné blízkosti státní hranice s „třídním nepřítelem“. Po období relativního rozmachu – Pohoří mělo v 19.století přes 1300 obyvatel – přišel po druhé světové válce úpadek a od roku 1978 zůstala vesnice zcela opuštěná. Většina domů byla srovnána se zemí a zachován zůstal pouze chátrající kostel sv. Panny Marie Dobré rady z roku 1791. Jenomže i jeho věž se nakonec v roce 1999 zřítila a z původní sakrální stavby se do dnešních dnů dochovalo pouze torzo.
Pohoří na ŠumavěNa rozdíl od jiných pohraničních osad ale Pohoří nakonec nezaniklo a od začátku nového století se sem postupně vrací život – vyrůstají tu nové rodinné domy a s otevřením hranic ožívá i celý okolní kraj. Přijíždějí turisté, kteří pozvolna objevují nádhernou přírodu opomíjených Novohradských hor, neboť je sem láká čím dál kvalitnější infrastruktura zahrnující udržované turistické trasy a cyklostezky.
Musím říci, že i mě po té krátké nedělní zkušenosti návrat do Novohradských hor velice láká a dokonce není vyloučeno, že dám po dvou letech zase dohromady své kolo
:-) .

Pro tentokrát ale naše krátká exkurze do Novohradských hor skončila. Nechali jsme za sebou torzo kostela v Pohoří, které s těmi novými baráčky a evidentně čerstvou parcelací s elektro přípojkami už zdaleka nevypadá tak smutně, jako na fotografiích z doby před nějakými deseti lety. Domů jsme se tentokrát vydali po české straně – tj. okolo Jiřického rybníka do Leopoldova, Pohorské Vsi, Černého Údolí do Horní Stropnice a odsud přes Nové hrady a Třeboň domů do Plané. Ostatně jako vždy přikládám zákres naší trasy do satelitního snímku:

Dále tu mám zajímavý výškový profil naší cesty. Reliéf Novohradských hor mezi Novými Hrady a Horní Stropnicí je zde víc než patrný, stejně jako náš nedělní nejvyšší bod před sjezdem do Karlstiftu na rakouské straně:

Výlet k pramenů Lužnice - výškový profil

Na závěr přidávám odkaz na fotogalerii z našeho výletu - http://fotogalerie.pavelj.cz/prameny_luznice.htm

1 comment to Do Novohradských hor k pramenům Lužnice

  1. Marcela
    Červenec 21st, 2011 v 3:23 pm

    už se těším

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>