Leden 2012
P Ú S Č P S N
« Pro   Bře »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Do nejvyšších pater Jizerských hor

Výhled z PaličníkuPrvní říjnový víkend jsme trávili s Radkou v Turnově a mně nenapadlo nic lepšího, než využít abnormálně teplého počasí a vyrazit po týdnu zase na nějaký výšlap. Zatímco minulý víkend jsem se pohyboval po Dachsteinském masívu, tentokrát jsem se rozhodl pro túru v nedalekých Jizerských horách. A průvodce jsem si s sebou vzal nad míru povolaného, protože Radčin bratr David má toto nevysoké ale nesmírně přitažlivé pohoří na okraji Frýdlantského výběžku coby skautský vedoucí podrobně prochozené. Společně jsme nakonec zvolili pohraniční lokalitu nad Hejnicemi a naším hlavním cílem se stal nejvyšší bod české části Jizerských hor, 1124 metrů vysoký Smrk. V sobotu 1. října 2011 jsme proto vyrazili přes Liberec, Oldřichov a Raspenavu do Lázní Libverda, které byly naším výchozím bodem.

Km 0,0 – Lázně Libverda, Jizerská chata, 491m, 9:01

Při průjezdu Lázněmi Libverda necháváme stranou placená parkoviště a snažíme se posunout co nejblíže k východnímu okraji obce, neboť tak ušetříme dobré dva kilometry, které bychom jinak museli zdolávat pěšky. Vhodné místo na zaparkování nakonec nacházíme až u nefungující Jizerské chaty, která stojí ve svahu přímo na okraji lesa. Plácek pod vzrostlými stromy je už sice plný, ale jedno místečko ještě přece jen zbylo na okraji příjezdové cesty.
Nebeský žebříkOpouštíme tedy našeho motorového oře a vyrážíme po červené vstříc prvnímu stoupání. Asfaltová silnička nás po necelém kilometru přivádí k chatě Hubertka. Tady nejen že stoupání zdaleka nekončí, ba právě naopak se stává ještě příkřejším. Lesní pěšina, kterou od Hubertky pokračujeme vzhůru, má místy sklon až 17,5%. Výšlap od Hubertky měří jeden kilometr a na jeho konci nás čeká nejen napojení na pěknou asfaltovou cyklostezku, ale hlavně podstatně mírnější stoupání a tudíž konečně nepatrná úspora sil, neboť až dosud jsme nabírali výšku víc než poctivě. No, však jsme se také během necelých dvou kilometrů dostali o více než 400 metrů výš.
Následují poklidné tři kilometry, během kterých se po pravé straně objevují první pěkné výhledy dolů do údolí na obec Bílý Potok i na protější hřeben okolo Smědavské hory. Výhledy a kochání krásnou přírodou narušuje pouze neustálé uskakování před cyklisty, kterých sem za téměř letního počasí vyrazila opravdu spousta.
Idylická část výšlapu končí až u odbočky na stezku s všeříkajícím názvem Nebeský žebřík. Poslední fáze výstupu na Smrk sice měří už jenom necelý kilometr, jenže během tohoto krátkého úseku zdolává převýšení téměř 200 metrů. A to ještě můžeme být rádi, že je dneska hezky, za deště se prý vyšlapaná pěšinka mění na Nebeský potok.

Km 5,8 – Smrk, 1124m, 10:32

Vrchol SmrkuPo modré se tedy vydáváme do boje s prudkým svahem, jehož sklon místy dosahuje až 31%. Na stezce je docela rušno, naštěstí spíš ve směru dolů, takže se sice dost často vyhýbáme více či méně zdatným důchodcům, ale na druhou stranu můžeme doufat, že nahoře nabude takový nával. Výšlap jde nakonec docela dobře a po nějakých 25 minutách se před námi konečně objevuje rozhledna na vrcholu Smrku.
Přesněji řečeno, samotná rozhledna s točitým schodištěm a dvěma vyhlídkovými plošinami nestojí přímo na vrcholu. Samotný nejvyšší bod hory se nachází asi 71 metrů východně od ocelové konstrukce u dřevěného totemu. Výhled z rozhledny na SmrkuTady se také nachází trigonometrický bod, jehož nadmořská výška činí 1124,10m. Samotný vrchol druhé nejvyšší hory Jizerských hor je dost oblý, takže se jedná spíše o náhorní plošinu porostlou nevysokými smrky. Respektive, mám-li být úplně přesný, ony z té náhorní plošiny vlastně vystupují vrcholy dva. Ten západní okolo rozhledny leží ještě v Čechách, zatímco ten druhý, východní, se již nachází za státní hranicí na polské straně, je o jeden metr nižší a jmenuje se Smrek.
Nebýt rozhledny, moc zajímavé výhledy by se na Smrku asi nekonaly. Ještě že tu od roku 2003 stojí 23 metrů vysoká ocelová stavba, která nabízí opravdu úchvatné výhledy do okolí. Na severní straně je dobře patrné Nové Město pod Smrkem, na západní straně lze dohlédnout až k Frýdlantskému zámku, na jižní straně se otevírá krásné panorama další části Jizerských hor s dominantní Jizerou a nejkrásnější je asi výhled na východ. Tam se totiž zvedá nejen sousední polský vrchol Stóg Izerski (1107m), ale za ním je vidět i nejvyšší vrchol celých Jizerských hor Wysoka Kopa (1126m) a především mohutný Krkonošský hřeben, na kterém bezpečně rozeznáme siluetu Zlatého návrší, Vysokého Kola a díky skvělé viditelnosti dokonce i Sněžky! Dobře patrný je také typický obrys polské horské boudy Wavel nad Sněžnými jámami, kterou jsme měli před sebou již během našeho červnového přechodu Krkonoš. Tenkrát jsme se na ni ovšem dívali z opačné strany.

Km 6,7 – Tabulový kámen, 1085m, 11:23

Tabulový kámenHora Smrk kromě vrcholové vyhlídky nabízí ještě jednu zajímavost - v blízkosti náhorní plošiny se totiž dlouhá léta stýkaly hranice třech zemí – Čech, Slezska a Lužice. Trojmezí je dnes označeno pomníkem, který se nazývá Tabulový kámen, a nachází se asi 600 metrů severovýchodně od rozhledny.
Toto zajímavé místo samozřejmě nelze nenavštívit, a tak se poté, co jsme si do sytosti užili krásných panoramatických výhledů, vydáváme po modré na východ ke státní hranici, kde podél patníků pokračuje na sever polská turistická stezka. Pěšina postupně klesá až do nadmořské výšky 1072 metrů k hraničnímu kamenu č.64/4. Tady do roku 1792 stávat tzv. Dresslerův smrk, na kterém byla od roku 1628 připevněna tabule označující majitele jednotlivých sbíhajících se panství. Když smrk padl, byl na jeho místě vztyčen masivní hraniční balvan s číslem 111, který byl ve 20. letech minulého století nahrazen výše zmíněným hraničním patníkem běžných rozměrů. Dnes už se tu sice na česko-polské hranici sbíhají pouze dvě česká katastrální území (Lázně Libverda a Nové Město pod Smrkem), ale přesto tento kdysi významný souběh třech hranic neupadl v zapomnění. V roce 2008 byl totiž na české straně instalován kamenný hranol s tabulí, na které jsou vyvedené erby všech třech zemí a také popis místa v českém, polském a německém jazyce.

Km 9,0 – český pramen Jizery, 963m, 12:05

Výhled ze SmrkuOd Tabulového kamene se vracíme zpátky na Smrk. Původně jsem měl v plánu pokračovat na polskou stranu Jizerských hor a postupně zdolat celý hřeben včetně Wysoké Kopy. Jenomže to bychom se už dost vzdálili od Lázní Libverda a museli bychom sestoupit do Harrachova. Tam by pro nás musel někdo dojet nebo bychom se museli k výchozímu místu nějak dostat autobusem. Navíc je David ještě nějaký nastydlý, tak prozatím plán na přechod hřebene padá a my se vracíme dolů pod Nebeský žebřík.
Dole pod chodníkem začíná stezka, která je v mapě vyznačena čárkovaně, a která má vést po vrstevnici k českému prameni Jizery. Padá rozhodnutí, že ten pramen prozkoumáme, a tudíž odbočujeme opět na východ vstříc smrkovému porostu. Cesta není nijak zvlášť udržovaná a tak jsme docela zvědaví, kam nás vlastně dovede. Nakonec se dostáváme na rozrytý blátivý palouček, kde nás skromná dřevěná cedulka vítá u pramene Jizery.
Pramen České JizeryJe docela překvapující, že český pramen Jizery není nijak upraven, o turistickém značení přístupové cesty ani nemluvě. Vždyť se jedná o nejdůležitější tok celého zdejšího regionu! Je pravdou, že český pramen je méně vydatný a jako hlavní pramen Jizery bývá označován ten na polské straně na úbočí hory Stóg Izerski. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že by významný český tok měl svoji pouť začínat přece jen na o něco důstojnějším místě.
Pro úplnost doplním, že Česká Jizera stéká po jižním úbočí Smrku, obtéká 923 metrů vysoké návrší Smrčínek a okolo Smrkové cesty míří na nedaleké Rašeliniště Jizery, kde se stéká se svým polským souputníkem. Po několik dalších kilometrů pak čím dál mohutnější koryto Jizery tvoří státní hranici s Polskem. U Horního Kořenova Jizera definitivně zatáčí do českého vnitrozemí a na své pouti postupně protéká například Semilami, Železným Brodem, Turnovem, Mladou Boleslaví, Benátkami a v obci Lázně Toušeň se vlévá do Labe. Jizera tedy náleží do povodí Severního moře, zatímco toky pramenící na severním úbočí Smrku již paří do povodí moře Baltského. Hřebenem mezi Smrkem a Stógem Izerskim tudíž prochází hranice rozvodí dvou moří.

Km 12,5 – Paličník, 944m, 13:03

Výhled z PaličníkuPo krátké návštěvě neutěšeně vypadajícího pramene Jizery, mimochodem po Lužnici a Labi letos již mého třetího navštíveného pramene významné české řeky, se vracíme zpátky pod Nebeský žebřík a napojujeme se na Smrkovou cestu. Asi kilometr se držíme na asfaltové cyklostezce a potom na rozcestí Na písčinách odbočujeme západním směrem na modrou turistickou cestu, která po úbočí Klínového vrchu vede na další rozcestí. Pod Klínovým vrchem se vydáváme po žluté k Paličníku, což je návrší se skalnatým vrcholkem, který je zpřístupněn po krátkém ocelovém žebříku a několika kamenných schodech. Vrcholová plošina zabezpečená ocelovým zábradlím se nachází v nadmořské výšce 944 metrů a nabízí krásné výhledy na Smrk, na sousední Klínový vrch s Pytláckou skálou a především dolů do údolí na obec Bílý Potok. V odpoledním Slunci se žloutnoucími korunami listnatých stromů v okolí je ten výhled naprosto jedinečný!
Škoda, že nás na Paličníku dohnala hlučná česko-německá grupa, jinak bychom se tam asi kochali o něco déle. Takhle raději sestupujeme ze skály dolů a pokračujeme dál po žluté do údolí Hájeného potoka.

Km 17,9 – chata Hubertka, 625m, 14:37

Unavená lávka přes Hájený potokOpouštíme tak definitivně vrcholové partie Jizerských hor a čeká nás docela příkrý sešup dolů. Klesání k Bártlově boudě, která se nachází na okraji obce Bílý Potok, si občas nic nezadá s Nebeským žebříkem. Aby nebyl sestup příliš stereotypní, musíme cestou dvakrát zajímavým způsobem překonat koryto Hájeného potoka. Jednou jej musíme přeskákat po kamenech, protože voda odnesla celý most, zatímco na dalším místě sice lávka zůstala, ale v tak podroušeném stavu, že na ni raději našlapujeme jen velmi zlehka.
Po třech kilometrech jsme konečně u Bártlovy boudy a čeká nás poslední dnešní stoupání. Po zelené se teď totiž musíme dostat zpátky k chatě Hubertka, která leží o nějakých 110 metrů výš a o 2,3km dál. Napojujeme se tedy na kvalitní asfaltku a ukrajujeme poslední stovky metrů do kopce. Krátce před půl třetí jsme na Hubertce.

Km 18,8 – Lázně Libverda, Jizerská chata, 491m, 15:10

Chata HubertkaVzhledem k tomu, že jsme dnes pořádně nic nejedli, dopřáváme si na chatě nějaké to drobné občerstvení, než se po asfaltové cestě vydáme zdolat poslední kilometr naší cesty. K autu už to máme jenom z kopce, takže není kam spěchat. Naše pěší túra nakonec končí u Jizerské chaty krátce po třetí hodině odpolední.
V teplém, skoro letním, počasí to byl velice příjemný výlet v krásném prostředí Jizerských hor. Nebýt větrného počasí na rozhledně na Smrku, tak bychom ho dokonce absolvovali celý jen v tričku s krátkým rukávem. Kdo by to byl 1. října čekal!

Na závěr přidávám výškový profil naší 18,8km dlouhé túry.

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>