Březen 2014
P Ú S Č P S N
« Led   Čer »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  

Kbelská desítka

kbe14zk0571.jpgJako první běžecký závod letošního roku jsem si zvolil populární Kbelskou desítku. Jednak jsem si chtěl na konci zimního tréninkového období otestovat běžeckou formu a zároveň jsem si chtěl konečně zaběhnout nějakou závodní desítku mimo dráhu s certifikovanou vzdáleností. Kbelský závod je osvědčeným „otevírákem“ sezony a tak jsem se před koncem loňského roku přihlásil, abych do svého kalendáře zaznamenal běžeckou prověrku na cestě k hlavnímu vrcholu první poloviny sezony, kterou má být půlmaraton v Českých Budějovicích. Cíl pro Kbely byl jasný – překonat dosavadní osobní rekord na trati 10km (47:32 – tempo 4:45/km) a pokud možno se dostat co nejblíže k (pro mě) magické metě 45 minut (4:30/km).

V sobotu 1. března jsem tedy vyrazil ve tři čtvrtě na sedm z Plané nad Lužnicí směr Praha. Cestou jsem v Táboře nabral tátu, který mě doprovázel, během závodu hlídal věci a bezprostředně po doběhu byl po ruce s teplým oblečením. Snažili jsme se být ve Kbelích co nejdřív s ohledem na vyzvednutí startovního čísla, neboť pořadatelé postupně zkracovali nejzazší termín z původních deseti až na devět hodin. Nakonec jsme do Kbel dorazili už někdy kolem čtvrt na devět, což bylo na jednu stranu fajn, protože u výdeje čísel skutečně žádná fronta natož tlačenice nebyla, ale na druhou stranu do startu zbývalo ještě docela hodně času. Každopádně jsem nafasoval startovní číslo se špendlíky, čip s páskami pro uchycení na botu, docela pěkné tričko s emblémem závodu (nechám si ho na trénink) a samozřejmě pár nezbytných letáků a reklam.
kbely05.jpgZhruba hodinu před startem jsem zahájil rozklusání. Velmi pomalým tempíčkem jsem vyrazil za železniční trať do přilehlého parčíku, proběhnul jsem si i kousíček trati a po krátkém protažení jsem se kbelskými uličkami oklikou vrátil do prostoru startu. Celkem 25minut a nějakých 3,2km.
Asi deset minut před startem jsem se vydal do startovního koridoru. Pořadatelé měli startovní prostor šikovně rozdělený do pěti sekcí podle výkonnosti a podle časů, které chtěli jednotliví běžci v závodě dosáhnout. Já jsem zamířil do koridoru označeného 45 minut a k mému potěšení jsem tam hned narazil i na vodiče, který měl na daný čas běžet.
V půl jedenácté odstartoval běh na 5km a za pět minut přišel na řadu náš hlavní závod. Bohužel v tomto okamžiku dost nepochopitelně selhali organizátoři, protože místo startovací pistole použili k odstartování více než 1200hlavého davu lidí jakýsi zcela neslyšitelný prostředek, takže ani borci v první řadě si nebyli jistí, jestli už mají běžet. Natož my v zadních řadách. Ale dav se dal postupně do pohybu a tak jsme vyběhli.
kbely02.jpg Byl to neuvěřitelný dusot tisíců párů bot. Lidský had se dal do pohybu. Já jsem se držel vodiče a zároveň i celé skupiny, která se kolem něj začala formovat. Hodinky hned po prvních stovkách metrů ukazovaly tempo 4:27/km, což bylo o trochu rychlejší, než jsem měl v plánu, ale říkal jsem si, že vodič asi ví, co dělá. S tímto vědomím jsem společně s davem zatočil na Hornopočernickou ulici a brzy už jsme přebíhali trať Praha-Všetaty. Před námi byly Satalice.
Na druhý kilometr jsme se dostali v čase 8:55, tudíž tempo bylo stále rovnoměrné – tj. o něco rychlejší, než by bylo potřeba pro čas kolem 45minut. V Satalicích se u trati objevilo několik málo fandících diváků, jinak jsme spíš míjeli zastavená auta, jejichž posádky si nejspíš mysleli něco o davu šílenců, kteří tady blbě zdržují dopravu  .
Na třetím kilometru jsme byli za 13:19, což znamenalo zvýšení tempa oproti předchozímu úseku o čtyři vteřiny. To už jsem si začal v duchu říkat, jestli to s tím tempem trochu nepřeháníme a brzy mi došlo, že on vlastně vodič běží na oficiální čas, což je údaj měřený od startovního výstřelu. To je sice fajn, jenomže oficiální čas se každému závodníkovi počítá i v době, kdy se ještě šourá ke startovní čáře a tudíž ještě neběží - konkrétně naše grupa se dostala na start až po 36 vteřinách od „výstřelu“! To znamenalo, že nás vodič táhnul k reálnému času (počítanému od skutečného vyběhnutí přes startovní čáru) cca 44:25. A ten jsem tedy rozhodně atakovat nehodlal. Přesto jsem se stále držel řídnoucí skupinky kolem běžce ve žluté vestě s viditelným nápisem „45“.
Na konci Satalic se před námi objevilo první nepříjemné stoupání. Naštěstí v této fázi závodu nepředstavovalo žádný větší problém. Tempo sice pokleslo na 4:29/km, ale i tak jsem byl stále rychlejší, než jsem plánoval, a na čtvrtý kilometr jsem se dostal v čase 17:48.
To už jsme běželi v extravilánu mezi poli, kde začal malinko pofukovat vítr. Buď jsem na tom byl se silami dobře, nebo ten větřík skutečně nebyl tak silný, každopádně jsem se před startem obával, že to tady bude o něco horší. Následovala zatáčka do ulice Bystrá a mezičas na pátém kilometru. Čipy na botách pípaly jak o život a já zkontroloval aktuální čas v půlce závodu – 22:16. Třináct vteřin za mým aktuálním osobákem na 5km! To znamenalo poslední kilák za 4:28. V duchu jsem si říkal, jestli to přece jen není příliš rychlé, ale protože se mi stále dobře dýchalo a nějaký dramatický úbytek sil jsem nepociťoval, pokračoval jsem dál s vědomím, že teprve druhá půlka rozhodně, jaký čas se mi dnes podaří zaběhnout.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA Po několika desítkách metrů následovala zatáčka do bezejmenné silnice na pomezí Hlavního města a Středních Čech a těsně za zatáčkou do ulice K Radotínu i šestý kilometr, kam jsem dorazil v čase 26:42. Během mých úvah, jestli neběžím moc rychle, se tedy moje tempo zrychlilo o další dvě vteřiny! Nechtěl jsem riskovat nějakou krizi a tak jsem definitivně nechal uhánějícího vodiče svému osudu a běžel si svým tempem, což se hned projevilo na čase. Na sedmý kilometr těsně před návratem do Satalic jsem totiž dorazil v čase 31:19, což znamenalo zatím nejpomalejší kilometrový úsek (4:39).
V Satalicích se odbočovalo do uličky Za kapičkou, před kterou nás už na startu varoval legendární komentátor Štěpán Škorpil. Část uličky byla totiž čerstvě zasypaná štěrkem, takže bylo třeba běžet spíš po travnatém okraji. Tyto manévry nebyly po téměř osmi kilometrech úplně nejpříjemnější. Další kilometr tak byl o pět sekund pomalejší než ten předchozí (4:44) a mně bylo jasné, že teď teprve začíná opravdový závod s časem. Tím spíš, že jsem věděl, že devátý kilometr povede kolem letištní signalizace a jeho nezanedbatelná část bude tak trochu do kopečka.
Očekávání se naplnila a startovní pole začalo zdolávat v této fázi ne úplně příjemné stoupání. Naštěstí se dařilo jakž takž držet tempo (devátý kilometr za 4:45), ale jestli bylo některé místo na trati krizové, tak to byla určitě uzoučká asfaltka podél letištní signalizace. Následoval nepříjemný výběh na hlavní silnici (samozřejmě do kopečka) a před námi byla nejen Nymburská ulice ve Kbelích, ale hlavně poslední kilometr.
Na devátém kilometru jsem byl za 40:46, takže bylo jasné, že na osobák už mám k dobru více než dvě minuty. Dokonce to čím dál víc vypadalo, že pokud na posledním kilometru zabojuju, mohl bych atakovat i hranici 45minut, která se před dvěma roky zdála tak nedosažitelně daleko!
kbely04.jpgZačal jsem pomalu zrychlovat a zároveň se mi podařilo předběhnout i pár běžců přede mnou. Pomalu jsem začínal sledovat na hodinkách zbývající vzdálenost: „Už jenom nějakých 800m, čas 41:50. To jsou přece už JENOM dvě kola na atletickém stadionu! No, JEŠTĚ dvě kola na atletickém stadionu!“, bylo třeba krotit optimizmus. Konečně jsem minul křižovatku s Mladoboleslavskou ulicí. Tady jsem se přece rozklusával! Odsud je to do cíle už jenom nějakých 400m! Rychle jsem zkontroloval hodinky, které ukazovaly čas těsně pod 44 minutami, a začal jsem stupňovat tempo. Zbýval rychlý seběh k parku, zatáčka doleva, podběh tunelem pod železnicí a cílová rovinka. Tady už jsem to napálil ze všech sil (tep 186 = 100%) a v cíli jsem hodinky zastavil v čase 45:09! Paráda! Poslední kilák za 4:19, tudíž nejrychlejší úsek z celého běhu! Osobák jsem vylepšil o 2 minuty 23 vteřin! Druhou polovinu závodu jsem uběhnul za 22:53, tedy o 37 sekund pomaleji než tu první.
Z mého pohledu to byl velice vydařený běh na hranici mých současných možností. Loňský rok jsem končil s tím, že zatím na atakování hranice 45 minut na 10km trati prostě nemám a kdyby mi někdo řekl, že hned na začátku března se k této metě přiblížím na devět sekund, nevěřil bych. Zdá se, že kilometry naběhané v zimních měsících (od listopadu do února postupně 207,212,232 a 223km) jsou dobrým základem pro letošní sezonu. Snad se letos podaří splnit hlavní cíl, kterým je absolvování půlmaratonu v tempu 5:00/km (= 1:45:30). Našlápnuto není věru špatně…

Oficiální web závodu - http://www.palestrakbelska10.cz/
Výsledky 28.ročníku 1.3.2014

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>